326.den

... aneb Štědrý večer nastal.

Před půlnocí dne 23.12. jsem vypnula mobilní telefon i  lapťop Abého, neb se s těmito zařízeními nehodlám Štědrého dne zatěžovat. 

Že už ten slavný den nastal, jsem poznala ve chvíli, kdy Pája věrna tradici rozsvítila ráno stromeček. K snídani byla podávána vánočka, kterou pekla letos babička. (To, že se rozjela rozhodně nemá tak tragický dosah, jak babička naznačovala...) Dopoledne jsem strávila balením dárků pro své nejbližší a věšením záclon na okna. Zábavné bylo obojí.

K obědu trocha vařeného sušeného ovoce a trocha hrachové polévky. Jindy by mi stačilo jen ovoce, ale dnes jdeme s babičkou a maminkou do kostela (evangelického, žádná půlnoční se u nás nekoná). A já bych tam sebou nerada švihla. Stačí, že babička byla v ohrožení neb venku se skvěla ledovica. (Nevím, jestli to pozorujete i vy, nebo se to projevuje jen v mluvě, ale jakmile jsem doma delší dobu začíná se nářečí drát do popředí.)

Odpoledne jsem si četla Rychlé šípy a nacvičovala s Pájou skladby na večerní protahování chvíle, než se vrhneme na dárky. Pak už nás tatínek hodil do dědiny ke kostelu. Lidu jak...na Vánoce v kostele. Náš nový pan farář však stál za to. Po prvních dvou slovech jsme na sebe s mamkou mrkly. Přízvuk na předposlední slabice mluvil za vše. 

Osobně bych ho tipovala někde na českopolský pruh. Krom toho, že jeho kázání mělo hlavu i patu, mne potěšil i fakt, že u varhan seděl někdo, kdo na ně umí hrát. (Stále se totiž nemůžu vzpamatovat z toho utrpení na pohřbu dědečka, kdy hra na varhany připomínala tahání kočky za ocas.)

Domů nás odvezl opět tatínek. V kuchyni už na nás čekal oblíbený strýček Pet, který s námi strávil i loňské Vánoce. Letos tu je jako bonus i babička. Pokud tento trend přibývání spolustolovníků bude pokračovat, musíme se příští Vánoce přestěhovat do garáže k ping-pongovému stolu. Ten náš už nám stačit nebude i kdybychom si nastokrát říkali, že dobrých lidí se vždycky hodně vejde. K večeři jsme měli křenové rolky, rybí polévku, lososa a bramborový salát. Někteří maso nežraví jedinci měli sýrovou rolku s křenem, hrachovou polévku a sójový plátek. (Vypisuji to proto, abyste mohli srovnávat a tvrdit, že kapr je nejlepší ;-) )

Po večeři jsme umyli a utřeli nádobí, spáchali společnou fotografii (dobře, že máme tak velký gauč a já můžu sedět na opěradle) a konečně zacinkal zvoneček a my šli ke stromečku. Nebudu vám nic zastírat...na to že se pořád mluví o krizi a kdesi cosi, já měla pocit, že dárečků byla pod stromečkem hora. Takže... Ježíšci, díky ;-) 

Krom oné hory zde byla i kupa dobré nálady a smíchu, obzvlášť ve chvíli, kdy jsme se s Pájou daly do hry na flétny. Já měla záchvat smíchu po první notě a Pája průběžně. Aplaus jsme však sklidily hromový.

A na závěr nejšťastnější obdarovaný člen domácnosti, který shodil jen jednu baňku, a ta byla plastová.

Cho a její mičuda, ze které padají Frolíci.
V okolí balicí papír v různém poločase rozpadu.

"A můžeš se vdávat."

"Ocílka na broušení nožů, váha do kuchyně, struhadlo, konvička na zalévání pokojovek..."