135.den

Ne všechno dokáže můj milý kompaktní Bedřich (Canon G15) vyfotit. Kupříkladu potkany zvládá pouze jako rozmazané šmouhy, ač je jinak takřka profesionál. Až dnes dopoledne mě napadlo vzít si Andělu (Canon EOS 400D) a zkusit to s ní. Výsledek vidíte níže, prostě paráda. Holt máme v pokoji docela tmu a s ostřením na pohyblivý cíl si poradí jen pořádně světlá padesátka, rozumějte objektiv. Mám z toho radost.

Magráta zvaná Maggie

134.den

Občas si s Jodidem děláme legraci, že je u nás v pokoji víc světla v noci, než ve dne. Příčinu můžete vidět na fotce. Nějací inteligentní lidé si nainstalovali cca čtvrt metru od okna dvě silné zářivky a nepoužívají žaluzie. Tím ozařují celou ulici a nás, študé chudenty, co nemají na závěsy taky. Čas pro své světelné orgie volí různý, ale veskrze originální. Onehdá jsem se vzbudila ve tři ráno s pocitem, že mi někdo svítí do očí lampičkou a ejhle! Oni si jen v domě přes ulici rožli.

Představuji vám sponzory ČEZu.

133.den

Změna terminologie, nyní se s knihou neučím, ba ani neprokrastinuji. Do 17. února s knihou odpočívám. Je to báječný pocit. Zatím mám slušné tempo, něco kolem tří knih za tři dny. A nejsou to žádné útlé sešitky, třeba Hlubokej průser zahrnuje kolem tří set stran. Tak četbě zdar!

Detektivka v černém, jak stylové.

132.den

Ošklivá zkouška za mnou, žádné další na obzoru, tak jsem se dala na ruční práce. Důležitá je motivace a taky světlo, to se kupodivu ukázalo. A tak jsem mohla vylovit z paměti, jakže jsme to s babičkou šily oblečky panenkám. To víte, hamaka pro potkany, to dá fušku.

Čočka

Zjistila jsem, že lepší než kuchařka, je pro mne dávat si recepty sem na blog. A tak jen ve stručnosti prostý postup na přípravu čočky.

131.den

Snídaně dělá den nejen mně, ale i potkaním slečnám. Přišla jsem na prima způsob, jak je naučit na nové pochutiny a potraviny. Když je ráno miska prázdná, dám tam třeba mrkev, kterou ještě nejedly. A protože mají hlad, ochutnají ji dřív, než kdyby měly na výběr mezi ní a starým známým zrním s granulema. 

Ovesná vločka snídá vločky!

130.den

To tak máte večer plné zuby všeho, Jodid je v zaměstnání (práce neříkám, to je od slova pracovat) a Ashby, Wiener a Shannon jsou jen slabou náhražkou. Tak jsem vzala blok, pastelky, ubytovala potkanice v mikině a kreslila. Sovy, aby mi přidaly kapku té své moudrosti.

Ne z nudlí, ale z větve.

129.den

Už zase hrozila interiérová fotka. V nejlepším případě by zachycovala vír prádla v bubnu pračky, v tom horším by na ní pózovala skripta jistého nejmenovaného předmětu. Jenže! Za oknem mrzlo (jeden stupeň pod nulou prohlašuji za úspěch) a svítilo slunce! A tak jsem hledala důvod, proč jít ven. Našla jsem.

Třídit odpad se přece musí.

128.den

Kdyby mi to Jodid otvírající ráno okno neřekl, až do teď bych nevěděla, že v Brně sněžilo. Decentně, ale přeci jen. A to je tak vše. Maximálně bych vám mohla ještě popovídat o endoceptu a jeho kamarádovi informačním filtru, nějakém Otletovi, Pstružinovi či qbitech.

Samým přemýšlením mlžím okno.

127.den

Dnes jsem si letáky na prohlížení nebrala do knihovny, neb se na mě minule mí neznámí vrstevníci divně dívali. Zřejmě netuší, že je rozdíl mezi margarínem za pětatřicet ká a za dvacet Kč (vyslovovat lze i jako vyrážené "kč" a ne obligátní "k č" či "káčé").

Důkazní materiál.

126.den

Jmenuje se Bobeš a neptejte se mě, jak jsem k němu přišla, když jsem od půl šesté do půl deváté večer debatovala se spolužáky nad problematikou informační vědy, potažmo testu z ní. Pravda, v restauračním zařízení, jenže oni pili Kofolu a já jedno (jediné, osamělé) pivo.

Něco mezi labradorem, bordelkou a ohařem.

Sojový hamburger

Recept mám od vegetariánky naší rodiny, trošku jsem si jen vyjasnila jeho formát, ale podstata zůstala stejná. Sojová, aby bylo jasno.

Když zapomenete vyfotit postup plnění, musíte kuchat.

125.den

Abyste se nemuseli dívat jen na potkany, budu vám dělat chutě. To se tak naloží suroviny, následující den usmaží, obloží a už vezete Jodidovi do práce sojový hamburger. A kdo z vás teď u soji řekl "fuj" aniž by ji kdy ochutnal, tak stejně jako Doktor o hodně přichází. Khors totiž po ochutnání této krmě vstal ze židle a šel přes chodbu až k nám do pokoje, aby řekl, že je to "vynikající". (Ještě teď se tetelím blahem.)

Domácí hamburger.

124.den

Ne, že by se dnes nic nestalo. K velké radosti páně tatínkově jsem dostala za Á ze zkoušky z Počítačové gramotnosti (má vlastní pýcha pramení z pokoření excelové tabulky). Taky jsem byla na pohovoru, který se skládal ze dvou hodin uklízení, nicméně to nejzajímavější čekalo na bytě. Krysky.

Abstrakce na téma "venčíme potkany".

123.den

Sváteční nedělní den a já byla vzhůru už v sedm hodin ráno. Proč? Protože jsem čekala zásilku. Přijela. O půl osmé Terka přeložila z její přepravky do mojí tři malé potkaní slečny. Neptejte se, jak jsem k nim přišla. Bylo to po haluzi, může za to jiná Terka a taky Jodid, který mi to nezatrhl. Jsou opravdu malinké, mnohem menší než Julie s Ofélií, blahé paměti, v době, kdy jsem si je brala.

Předsunutá hlídka. Třetí "kryska" v zákrytu.

122.den

Včera tedy naše domácnost přivítala nového člena pracovní čety. Co se starou pípající nádherou rozhodl tatínek. Pokusí se ji střelit na aukru na díly, třeba se někomu bude hodit, je dosti zachovalá. A na mně bylo, abych ji zvěčnila dostatečně přesvědčivě.

Bez používání Calgonu.

121.den

Série prosincových poruch na zařízeních v domácnosti (více zde) byla již během podzimu předznamenána nelibým pípáním pračky. Po servisu se chvíli držela a pak začala opět pípat. Na začátku ledna už pomalu pípala i maminka, a tak milou pračku vyhostila. (Po sedmi letech více méně příjemného soužití.) Začalo pátrání po novém pracím stroji modernějším než valcha. Nalezeno, zakoupeno, chlapci z Datartu přivezli, s tatínkem doinstalovali a mohli jsme začít meditovat nad návodem k použití. Že byl v češtině, o tom žádná, ale to je prd platné, když pračka umí jenom německy.

Verstehen Sie?

Podmínka

120.den

O dnešku se bohužel nedá hovořit jako o veleúspěšném dnu. Strávila jsem jeho podstatnou část učením, které nepřineslo kýžený výsledek. Můj první propadák v tomto zkouškovém. Ale ten oběd od Jodida propadák rozhodně nebyl. Pro zlepšení nálady jsem šla do galerie na končící výstavu Jaromír Funke - mezi konstrukcí a emocí.

Bramborová symfonie.

119.den

To, že se učím, poznáte velmi jednoduše. Pořizuji interiérové fotky s minimem nápadů. Když nemáme potkany opravdové, postarala se Carevna (Jodidova sestra) aspoň o ty plyšové. Časem budou i ti živí a vsadím se, že budou odpočívat na úplně stejném místě.

118.den

Ježíšek mi mimo jiné naježil i pět peněz. Tak jsem se dnes vydala do víru velkoměsta, abych chudáčkovi Béďovi (Canon G15) pořídila obal. Chtěla jsem to, co všichni. Za nízkou cenu vysokou kvalitu. V obchodě se mi dostalo kvality, ale cena byla vyšší, než mi bylo milé. A tak jsem zabrouzdala na internetu a svého favorita tam objevila o sto korun levněji. Hurá, sláva, bude i na obal na notebook. (Hrůza děs, ten mamon.)

Vítězkou je ta černá se žlutým čtverečkem.

A byla zima...

Dokonce i v Brně se včera rtuť našeho digitálního teploměru zavrtala až k arktickým -3 stupňům Celsia. A tak jsem konečně mohla vyměnit podzimní dýně za zimní výzdobu, i když květy stromku z Tyršova sadu jsou spíše výsadou jara. Pevně doufám, že doma na severu je situace přece jen o něco chladnější (mám strach o ty tři záhony česneku). V pátek to tam pojedu zkontrolovat. 

117.den

Dnešek byl velkým dnem. Dnem, kdy jsme s Jodidem po náročných intelektuálních aktivitách na vysokoškolské půdě podlehli svým materialistickým já. Začali jsme pozvolna - koupí kuchyňského náčiní za kartičky s body, které nám byly věnovány Carevnou. Nové nádobí není jen radostí, ale i závazkem do budoucna, vařit se musí, když už je v čem. Večer jsme se ale málem postarali o to, že sice bude v čem vařit, ale nebudeme mít co vařit. Pamatujete si 25.den?

Začátek října - naše ležiště.

116.den

Dny jsou buď šedé, nebo šedé s vědomím, že venku, za tím činžákem je slunce. Občas neškodí zahodit skripta s poznámkama a vyrazit za dva rohy a chytit si pár zimních paprsků.

Je krásné mít svůj stín.

Záhada katalogu

115.den

Vydrželo mi to dlouho (dva dny), než jsem se ve spolupráci s Jodidem vrhla na první test. Tak tedy Milka s Oreo příchutí rozhodně stojí za pozvolné rozpuštění v ústech a následné pochroupání sušenkových drobečků. Upozorňuji, že je hodně sladká, ale to se u dlouhého nočního bdění nad Informačními prameny hodí.

A ladí i se sledováním biatlonu, ehm.

114.den

Na to, že jsem dcerou největší protipožární jednotky u nás doma, vlastním neuvěřitelné množství svíček a sirek. A když je přes den venku tma, tak ať je aspoň v noci světlo. A voňavo, když rifle vytažené z pračky z neznámých důvodů nevoní, ba přímo zapáchají. Napadá vás něco? Ostatní kusy prádla, pokud nebyly moc blízko u riflí, totiž mému nosu nelibost nezpůsobují.

Ucelený zážitek vám přinese přičuchnutí k růži.

113.den

Sliby se nejlépe plní, pokud má člověk spoustu jiných povinností. Obzvlášť to platí o učení se do libovolného předmětu, případně psaní odborného textu. Hlavně, že měl Jodid radost.

112.den

V knihovně zvané studenty "MoZeK" mají jedno takové tajné místo, kam si unavení knihomolové chodí zdřímnout na červenou pohovku, a kde jim k tomu pípají knižní výtahy. My, co tam sosáme extra rychlý internet, se zatím sázíme, který výtah se dřív rozjede za svou další misí.

Prohráli jsme oba, přišla knihovnice s vozíčkem.

Zapečená ciabatta se žampiony

Toto jídlo má příběh. Pokud vás zajímá jen recept, skočte tam, kde se píše "chemické složení", v opačném případě vám, myslím, nemusím říkat, co máte dělat. Začalo to dnes odpoledne po zkoušce z Přehledu dějin české literatury. Písemná a příjemná. Výsledky ještě neznám, ale měly by být veskrze pozitivní. A proto...

111.den

Snažím se být aktuální, časem se vrátím i v čase a doplním uplynulé dny. Ale až uplyne zkouškové. Dnes jsem se před jednou takovou nepříjemností vydala nakoupit suroviny na česnekovou polévku pro nachlazeného Jodida, tedy, nejen pro něj.

Síťovku jsem dostala od Ježíška a mám z ní vážně radost.

Internet of Things

110.den

Připadá vám tato fotografie nezajímavá? Pak vězte, že pro mě má hodnotu takřka nesmírnou. Jeden vesmírný objekt mi totiž konečně posvítil do pokoje. Po x dnech tmavých jako nejčernější myšlenky studenta před zkouškou se prostě objevilo. Jakoby se nic nestalo. Ani se neomluvilo.

A bylo světlo...

109.den

Nějak takhle to teď se mnou vypadá. Leden je, zapomnětlivým ETynkám připomínám, měsícem zkouškovým. Otestuje se kde co. Od nervů přes kvalitu čokolády, partnerů a spolužáky poskytnutých informací až po výhřevnost různých topných těles.

Kaloň rodriguezský

108.den

Dalo by se říci klasická povánoční a novoroční návštěva Jodidova rodinného kruhu. Štěstí, že všichni bydlí v jedné dědině. Jinak bychom se na vlacích ČD nedoplatili.

Betynka s vánočním dárkem

107.den

To byla jednou taková párty... anebo vlastně ne. Odešla sama, z vlastní vůle. Takovéto silvestrovské poblouznění. Od té doby ji nikdo neviděl. Ale využila jsem toho k apelu na organizátora protestu, aby po sobě umyl a uklidil nádobí. Protože jsem tušila, kde může být. Detektivní schopnosti se totiž dědí. (Díky, maminko :-) )

Zkoušky s námi nic nedělají, vážně!

106.den

Když člověk příliš zaměstnává hlavu a ta potřebuje více krve, odnesou to jiné části těla. Především ty, které jsou na opačném konci než mozek. Ten podivuhodný oranžový útvar se nachází pod mým stolem a snaží se plnit funkci ohřívadla nohou. Funguje vcelku spolehlivě. 

105.den

Takový poklidný Silvestr a začátek nového roku. Ač původní plány pracujícího lidu nevyšly (jít spát nejpozději v jednu) a čas si jel po vlastní ose, užili jsme si to ohromně. Nebylo nás mnoho, vína byl jen litr a půl, prskavek deset a nápadů šílených, že nejsou publikovatelné asi trilion.

Tak tedy: "Šťastný a nehořlavý!"