Už zase hrozila interiérová fotka. V nejlepším případě by zachycovala vír prádla v bubnu pračky, v tom horším by na ní pózovala skripta jistého nejmenovaného předmětu. Jenže! Za oknem mrzlo (jeden stupeň pod nulou prohlašuji za úspěch) a svítilo slunce! A tak jsem hledala důvod, proč jít ven. Našla jsem.
 |
| Třídit odpad se přece musí. |
Foukalo ledově, svítilo slunce a ve stínu byly zmrzlé kaluže. Jak mě pak hřálo těch plus devatenáct stupňů v našem skromném pokojíčku.
 |
| Dílčí cíl procházky. |
A trochu z jiného soudku, i když také pořádkumilovného. Mít potkany znamená, že jednou za čas je třeba jim uklidit klec. Většinou to bývá jednou za týden, protože pak už to čichové buňky citlivějších jedinců nemusí zvládat, i když se v místnosti pravidelně větrá. A taky, potkani jsou čistotní, proč je držet mezi bobky, že?
Při té příležitosti jsem za spolupráce s Jodidem do klece nainstalovala drobná vylepšení. Košíček jakožto pelech do rožku na horní plošině, kam si holky tahaly noviny a spaly tam. Červenou hamaku jsem ušila z rozpáraného trička během sledování videí z prezentací do Infovědy. A z děravé ponožky jsem díky Bebeše vytvořila tunelovitý úkryt.
 |
| Potkaní království. |
Poté, co jsem holky pustila zpátky do klece, všude běhaly, lozily a čmuchaly. Byla jsem jako na trní, protože by mě mrzelo, kdyby se jim "vylepšení" nelíbila. Teď už jsem klidná, neb Esme se drbe za uchem v tunelu, Gyta cupuje papíry v košíčku a Magráta hopsá v hamace.
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)