140.den

Z prázdninových výhod si dovolím jmenovat setkávání s přáteli. Vážné i nevážné hovory na témata od duhových tobogánů přes "třtinové" a jiné bakaláře až po situaci na Ukrajině. K tomu sledujeme Ptáčata. Je osvobozující neslyšet z okolních úst jen předsudky. Fabrika v tomto byla dost krutá. Mimochodem, jedna kniha ze včerejška už padla...

Zob a pitivo.

139.den

Byla jsem včera na pohovoru. Chlapík v modré košili neplácal o tom, jak je tým důležitý a podobné řečičky. Řekl mi, jak to je a pak chvíli setrval v úžasu nad mou praxí s rozbuškama. Požadavků není moc, výhod víc. Hlavně možnost nastavit si směny podle školy. Vyděsily mě černé ponožky (mám v šuplíku všechny barvy duhy, ale černou ani omylem) a potěšila mě reakce na mé milované martensky - schváleny. Tak tedy, hranolková éra přichází.

Jako brigáda v pohodě.

138.den

Dnes ráno jsem šla k řezníkovi, na půl osmou, protože jsem potřebovala ještě něco zařídit. Řezník, kterého v Brně jakžtakž beru, nemá webové stránky a tak jsem to brala odhadem. Ha, ha, ha. Nejdřív jsem se cestou pěkně sklouzla a pak jsem zjistila, že sice má "můj" řezník celý týden od sedmi, nicméně v pondělí otvírá až v devět. Ostatní, kteří připadali v úvahu zahajovali prodej až v osm, případně měli do desíti inventuru. Tak jsem vzala zavděk Steinexem... příště si to dvakrát rozmyslím, protože tak přesolenou debrecínku jsem neměla "leta". 

Opravdu veřejné kluziště.

137.den

Moje prázdniny se nejspíš budou skládat z vaření a čtení tuny knížek. Jsem ohromně spokojená. A nejspíš zbankrotuji v zelenině. To je brokolice sem, pórek tam, tuna mrkve, červená řepa...

Barva z nejkrásnějších

136.den

Zjišťuju, že mě baví vařit a že mít na to peníze, tak vařím mnohem víc a mnohem zajímavěji. I když uznávám, že opravdové umění tkví v tom, uklohnit z ničeho Něco. Zcela neprogramově jedu v domácích surovinách takřka bio kvality. Nevím, jak se tomu správně říká, ale je to velmi populární. Pro mě je to cenově dostupné. Zemáky od babičky, česnek ze zahrádky, jehně od kolegyně (mají ekofarmu) a mrkev je teda z Hradce Králové, ta domácí zmizela rychlostí blesku. Pro zájemce mám i recept.

Dušená mrkev s jehněčím masem.

135.den

Ne všechno dokáže můj milý kompaktní Bedřich (Canon G15) vyfotit. Kupříkladu potkany zvládá pouze jako rozmazané šmouhy, ač je jinak takřka profesionál. Až dnes dopoledne mě napadlo vzít si Andělu (Canon EOS 400D) a zkusit to s ní. Výsledek vidíte níže, prostě paráda. Holt máme v pokoji docela tmu a s ostřením na pohyblivý cíl si poradí jen pořádně světlá padesátka, rozumějte objektiv. Mám z toho radost.

Magráta zvaná Maggie

134.den

Občas si s Jodidem děláme legraci, že je u nás v pokoji víc světla v noci, než ve dne. Příčinu můžete vidět na fotce. Nějací inteligentní lidé si nainstalovali cca čtvrt metru od okna dvě silné zářivky a nepoužívají žaluzie. Tím ozařují celou ulici a nás, študé chudenty, co nemají na závěsy taky. Čas pro své světelné orgie volí různý, ale veskrze originální. Onehdá jsem se vzbudila ve tři ráno s pocitem, že mi někdo svítí do očí lampičkou a ejhle! Oni si jen v domě přes ulici rožli.

Představuji vám sponzory ČEZu.

133.den

Změna terminologie, nyní se s knihou neučím, ba ani neprokrastinuji. Do 17. února s knihou odpočívám. Je to báječný pocit. Zatím mám slušné tempo, něco kolem tří knih za tři dny. A nejsou to žádné útlé sešitky, třeba Hlubokej průser zahrnuje kolem tří set stran. Tak četbě zdar!

Detektivka v černém, jak stylové.

132.den

Ošklivá zkouška za mnou, žádné další na obzoru, tak jsem se dala na ruční práce. Důležitá je motivace a taky světlo, to se kupodivu ukázalo. A tak jsem mohla vylovit z paměti, jakže jsme to s babičkou šily oblečky panenkám. To víte, hamaka pro potkany, to dá fušku.

131.den

Snídaně dělá den nejen mně, ale i potkaním slečnám. Přišla jsem na prima způsob, jak je naučit na nové pochutiny a potraviny. Když je ráno miska prázdná, dám tam třeba mrkev, kterou ještě nejedly. A protože mají hlad, ochutnají ji dřív, než kdyby měly na výběr mezi ní a starým známým zrním s granulema. 

Ovesná vločka snídá vločky!

130.den

To tak máte večer plné zuby všeho, Jodid je v zaměstnání (práce neříkám, to je od slova pracovat) a Ashby, Wiener a Shannon jsou jen slabou náhražkou. Tak jsem vzala blok, pastelky, ubytovala potkanice v mikině a kreslila. Sovy, aby mi přidaly kapku té své moudrosti.

Ne z nudlí, ale z větve.

129.den

Už zase hrozila interiérová fotka. V nejlepším případě by zachycovala vír prádla v bubnu pračky, v tom horším by na ní pózovala skripta jistého nejmenovaného předmětu. Jenže! Za oknem mrzlo (jeden stupeň pod nulou prohlašuji za úspěch) a svítilo slunce! A tak jsem hledala důvod, proč jít ven. Našla jsem.

Třídit odpad se přece musí.

128.den

Kdyby mi to Jodid otvírající ráno okno neřekl, až do teď bych nevěděla, že v Brně sněžilo. Decentně, ale přeci jen. A to je tak vše. Maximálně bych vám mohla ještě popovídat o endoceptu a jeho kamarádovi informačním filtru, nějakém Otletovi, Pstružinovi či qbitech.

Samým přemýšlením mlžím okno.

127.den

Dnes jsem si letáky na prohlížení nebrala do knihovny, neb se na mě minule mí neznámí vrstevníci divně dívali. Zřejmě netuší, že je rozdíl mezi margarínem za pětatřicet ká a za dvacet Kč (vyslovovat lze i jako vyrážené "kč" a ne obligátní "k č" či "káčé").

Důkazní materiál.

126.den

Jmenuje se Bobeš a neptejte se mě, jak jsem k němu přišla, když jsem od půl šesté do půl deváté večer debatovala se spolužáky nad problematikou informační vědy, potažmo testu z ní. Pravda, v restauračním zařízení, jenže oni pili Kofolu a já jedno (jediné, osamělé) pivo.

Něco mezi labradorem, bordelkou a ohařem.

125.den

Abyste se nemuseli dívat jen na potkany, budu vám dělat chutě. To se tak naloží suroviny, následující den usmaží, obloží a už vezete Jodidovi do práce sojový hamburger. A kdo z vás teď u soji řekl "fuj" aniž by ji kdy ochutnal, tak stejně jako Doktor o hodně přichází. Khors totiž po ochutnání této krmě vstal ze židle a šel přes chodbu až k nám do pokoje, aby řekl, že je to "vynikající". (Ještě teď se tetelím blahem.)

Domácí hamburger.

124.den

Ne, že by se dnes nic nestalo. K velké radosti páně tatínkově jsem dostala za Á ze zkoušky z Počítačové gramotnosti (má vlastní pýcha pramení z pokoření excelové tabulky). Taky jsem byla na pohovoru, který se skládal ze dvou hodin uklízení, nicméně to nejzajímavější čekalo na bytě. Krysky.

Abstrakce na téma "venčíme potkany".

123.den

Sváteční nedělní den a já byla vzhůru už v sedm hodin ráno. Proč? Protože jsem čekala zásilku. Přijela. O půl osmé Terka přeložila z její přepravky do mojí tři malé potkaní slečny. Neptejte se, jak jsem k nim přišla. Bylo to po haluzi, může za to jiná Terka a taky Jodid, který mi to nezatrhl. Jsou opravdu malinké, mnohem menší než Julie s Ofélií, blahé paměti, v době, kdy jsem si je brala.

Předsunutá hlídka. Třetí "kryska" v zákrytu.

122.den

Včera tedy naše domácnost přivítala nového člena pracovní čety. Co se starou pípající nádherou rozhodl tatínek. Pokusí se ji střelit na aukru na díly, třeba se někomu bude hodit, je dosti zachovalá. A na mně bylo, abych ji zvěčnila dostatečně přesvědčivě.

Bez používání Calgonu.

121.den

Série prosincových poruch na zařízeních v domácnosti (více zde) byla již během podzimu předznamenána nelibým pípáním pračky. Po servisu se chvíli držela a pak začala opět pípat. Na začátku ledna už pomalu pípala i maminka, a tak milou pračku vyhostila. (Po sedmi letech více méně příjemného soužití.) Začalo pátrání po novém pracím stroji modernějším než valcha. Nalezeno, zakoupeno, chlapci z Datartu přivezli, s tatínkem doinstalovali a mohli jsme začít meditovat nad návodem k použití. Že byl v češtině, o tom žádná, ale to je prd platné, když pračka umí jenom německy.

Verstehen Sie?