Sobota v knihovně

Bzučivé vrnění

patry se nese,

kdo mrkne na skener,

strachy se třese.

Skenovat obálku

skenovat obsah

oříznout okraje

a pak vše poslat.

S pohledem zkaleným

listy tu obracím

třicet stran rejstříku?!

Já se snad pozvracím.

V pět skener vypínám,

ruka se třese,

vždyť knih je v knihovně

jak stromů v lese…

Návštěvnictvo

Vážení a milí, vypadá to tu dost neživě. Asi proto, že já žiju skoro nadoraz. Občas se podívám na statistiky, kolik že tuláků mi sem dobrouzdá a ejhle, včera ta křivka vyletěla povážlivě nahoru. Lámu si hlavu proč. Erupce na slunci, nebo očekávání, že se vyjádřím k uplynulým událostem? Případně znamení shůry, že bych se mohla pomalu rozepisovat, než zas budu smolit seminárky a jiné skvosty? 

Kdo ví.

Piškotová roláda

V jisté nejmenované knihovně jsou k dostání různé věci, třeba domácí vajíčka. Minule jsem z nich upekla krásně žluté muffiny na charitativní bazárek, co pořádal KISK. 

Muffinová klasika

Včera jsem dostala chuť na maminčinu piškotovou roládu. Není nic jednoduššího, než zvednout telefon, že? Problém s kuchyní protřelými pekařkami je ten, že často fungují na autopilota. Těžko se pak z hlavy loví, kolik čeho přisypat či odebrat. Nicméně jsem uspěla :-)

Jak vločka k cvikru málem přišla

Přátelé, kamarádi, to bylo tak *cenzura* a najednou mé krásné, modré brýle vypadaly takto:

Elegantní, jen co je pravda.

Bulky na hamburger

Možná si vzpomínáte na mou odyseu s hledáním těch správných bulek na sojový hamburger. Představa, že bych ji měla absolvovat znovu, mě uvrhla do jejich domácí přípravy. Jak už bývá zvykem, na internetu trilion různých receptů, v každém nějaký ten zádrhel. Tak jsem si vybrala z každého to nejlepší, trošku modifikovala a o výsledek se s vámi podělím pod perexem.

Muži ženám

Tak určitě...

... a jakože fakt. Žiju. Ještě si mě Jodid nepřidal do jogurtu, ještě mě potkani nesežrali. Dokonce pořád fotím každý den aspoň jeden snímek. Jen si neumím vyšetřit chvilku, abych je hodila na blog. Potvrzuji řečičky o hranolkové fakultě (pro neznalé: ta filosofická) a brigádničím u strýčka McDonalda co to jde. Tzn. o víkendech desetihodinové směny a v týdnu s ohledem na školu. Do toho v úterý a ve středu učím děti fotit a to zahrnuje i přípravu.

Banánové sušenky

Pracovně tento pokrm nazývám "mokřenky", ač nejsou mokré. Jenže ony nejsou ani suché. Jsou... vláčné, ano, to je to slovo. Taky jsou velmi jednoduché a vzhledem k nedostatku fotografií zřejmě i chutné, protože vždy zmizí dřív, než vyjde slunce a já najdu fotoaparát. Recept jsem převzala z alberťáckého časopisu a pouze ho něžně přizpůsobuji podle oka.

Brokolicová polévka

Všechny recepty, které jsem na internetu našla, obsahovaly zabijáckou větu "zalijte jedním litrem zeleninového vývaru". A tak jsem vzala z jednoho to, z druhého něco a i bez zeleninového vývaru (a bez bujonu) se mi podařilo stvořit chutnou polévku. (Říkali strávníci.)

Vlevo čerstvý brokolicový vývar.

140.den

Z prázdninových výhod si dovolím jmenovat setkávání s přáteli. Vážné i nevážné hovory na témata od duhových tobogánů přes "třtinové" a jiné bakaláře až po situaci na Ukrajině. K tomu sledujeme Ptáčata. Je osvobozující neslyšet z okolních úst jen předsudky. Fabrika v tomto byla dost krutá. Mimochodem, jedna kniha ze včerejška už padla...

Zob a pitivo.

139.den

Byla jsem včera na pohovoru. Chlapík v modré košili neplácal o tom, jak je tým důležitý a podobné řečičky. Řekl mi, jak to je a pak chvíli setrval v úžasu nad mou praxí s rozbuškama. Požadavků není moc, výhod víc. Hlavně možnost nastavit si směny podle školy. Vyděsily mě černé ponožky (mám v šuplíku všechny barvy duhy, ale černou ani omylem) a potěšila mě reakce na mé milované martensky - schváleny. Tak tedy, hranolková éra přichází.

Jako brigáda v pohodě.

138.den

Dnes ráno jsem šla k řezníkovi, na půl osmou, protože jsem potřebovala ještě něco zařídit. Řezník, kterého v Brně jakžtakž beru, nemá webové stránky a tak jsem to brala odhadem. Ha, ha, ha. Nejdřív jsem se cestou pěkně sklouzla a pak jsem zjistila, že sice má "můj" řezník celý týden od sedmi, nicméně v pondělí otvírá až v devět. Ostatní, kteří připadali v úvahu zahajovali prodej až v osm, případně měli do desíti inventuru. Tak jsem vzala zavděk Steinexem... příště si to dvakrát rozmyslím, protože tak přesolenou debrecínku jsem neměla "leta". 

Opravdu veřejné kluziště.

137.den

Moje prázdniny se nejspíš budou skládat z vaření a čtení tuny knížek. Jsem ohromně spokojená. A nejspíš zbankrotuji v zelenině. To je brokolice sem, pórek tam, tuna mrkve, červená řepa...

Barva z nejkrásnějších

Výroční

Vážení, já jsem na to úplně zapomněla. Ostatně, málokdo z vás, co sem chodí na čumendu, to se mnou a tímto blokem táhne od začátku. S určitostí vím o dvou: Jodid a Pája. A z interních zdrojů vyplývá, že prvně jmenovanému už pomalu stačí  každodenní kontakt se mnou, a ne aby ještě strašil u mě na blogu ;-) 

29. ledna to byly přesně čtyři roky, co jsem zveřejnila první článek.

136.den

Zjišťuju, že mě baví vařit a že mít na to peníze, tak vařím mnohem víc a mnohem zajímavěji. I když uznávám, že opravdové umění tkví v tom, uklohnit z ničeho Něco. Zcela neprogramově jedu v domácích surovinách takřka bio kvality. Nevím, jak se tomu správně říká, ale je to velmi populární. Pro mě je to cenově dostupné. Zemáky od babičky, česnek ze zahrádky, jehně od kolegyně (mají ekofarmu) a mrkev je teda z Hradce Králové, ta domácí zmizela rychlostí blesku. Pro zájemce mám i recept.

Dušená mrkev s jehněčím masem.

Dušená mrkev s jehněčím

"Noo, já ji většinou pevně držím mezi tím zeleným a oranžovým dokud nezměkne," to mi řekla maminka k tomu, jak dusí mrkev. A pak přihodila i seriózní recept, který je k přečtení níže. 

135.den

Ne všechno dokáže můj milý kompaktní Bedřich (Canon G15) vyfotit. Kupříkladu potkany zvládá pouze jako rozmazané šmouhy, ač je jinak takřka profesionál. Až dnes dopoledne mě napadlo vzít si Andělu (Canon EOS 400D) a zkusit to s ní. Výsledek vidíte níže, prostě paráda. Holt máme v pokoji docela tmu a s ostřením na pohyblivý cíl si poradí jen pořádně světlá padesátka, rozumějte objektiv. Mám z toho radost.

Magráta zvaná Maggie

134.den

Občas si s Jodidem děláme legraci, že je u nás v pokoji víc světla v noci, než ve dne. Příčinu můžete vidět na fotce. Nějací inteligentní lidé si nainstalovali cca čtvrt metru od okna dvě silné zářivky a nepoužívají žaluzie. Tím ozařují celou ulici a nás, študé chudenty, co nemají na závěsy taky. Čas pro své světelné orgie volí různý, ale veskrze originální. Onehdá jsem se vzbudila ve tři ráno s pocitem, že mi někdo svítí do očí lampičkou a ejhle! Oni si jen v domě přes ulici rožli.

Představuji vám sponzory ČEZu.

133.den

Změna terminologie, nyní se s knihou neučím, ba ani neprokrastinuji. Do 17. února s knihou odpočívám. Je to báječný pocit. Zatím mám slušné tempo, něco kolem tří knih za tři dny. A nejsou to žádné útlé sešitky, třeba Hlubokej průser zahrnuje kolem tří set stran. Tak četbě zdar!

Detektivka v černém, jak stylové.

132.den

Ošklivá zkouška za mnou, žádné další na obzoru, tak jsem se dala na ruční práce. Důležitá je motivace a taky světlo, to se kupodivu ukázalo. A tak jsem mohla vylovit z paměti, jakže jsme to s babičkou šily oblečky panenkám. To víte, hamaka pro potkany, to dá fušku.

Čočka

Zjistila jsem, že lepší než kuchařka, je pro mne dávat si recepty sem na blog. A tak jen ve stručnosti prostý postup na přípravu čočky.

131.den

Snídaně dělá den nejen mně, ale i potkaním slečnám. Přišla jsem na prima způsob, jak je naučit na nové pochutiny a potraviny. Když je ráno miska prázdná, dám tam třeba mrkev, kterou ještě nejedly. A protože mají hlad, ochutnají ji dřív, než kdyby měly na výběr mezi ní a starým známým zrním s granulema. 

Ovesná vločka snídá vločky!

130.den

To tak máte večer plné zuby všeho, Jodid je v zaměstnání (práce neříkám, to je od slova pracovat) a Ashby, Wiener a Shannon jsou jen slabou náhražkou. Tak jsem vzala blok, pastelky, ubytovala potkanice v mikině a kreslila. Sovy, aby mi přidaly kapku té své moudrosti.

Ne z nudlí, ale z větve.

129.den

Už zase hrozila interiérová fotka. V nejlepším případě by zachycovala vír prádla v bubnu pračky, v tom horším by na ní pózovala skripta jistého nejmenovaného předmětu. Jenže! Za oknem mrzlo (jeden stupeň pod nulou prohlašuji za úspěch) a svítilo slunce! A tak jsem hledala důvod, proč jít ven. Našla jsem.

Třídit odpad se přece musí.

128.den

Kdyby mi to Jodid otvírající ráno okno neřekl, až do teď bych nevěděla, že v Brně sněžilo. Decentně, ale přeci jen. A to je tak vše. Maximálně bych vám mohla ještě popovídat o endoceptu a jeho kamarádovi informačním filtru, nějakém Otletovi, Pstružinovi či qbitech.

Samým přemýšlením mlžím okno.

127.den

Dnes jsem si letáky na prohlížení nebrala do knihovny, neb se na mě minule mí neznámí vrstevníci divně dívali. Zřejmě netuší, že je rozdíl mezi margarínem za pětatřicet ká a za dvacet Kč (vyslovovat lze i jako vyrážené "kč" a ne obligátní "k č" či "káčé").

Důkazní materiál.

126.den

Jmenuje se Bobeš a neptejte se mě, jak jsem k němu přišla, když jsem od půl šesté do půl deváté večer debatovala se spolužáky nad problematikou informační vědy, potažmo testu z ní. Pravda, v restauračním zařízení, jenže oni pili Kofolu a já jedno (jediné, osamělé) pivo.

Něco mezi labradorem, bordelkou a ohařem.

Sojový hamburger

Recept mám od vegetariánky naší rodiny, trošku jsem si jen vyjasnila jeho formát, ale podstata zůstala stejná. Sojová, aby bylo jasno.

Když zapomenete vyfotit postup plnění, musíte kuchat.

125.den

Abyste se nemuseli dívat jen na potkany, budu vám dělat chutě. To se tak naloží suroviny, následující den usmaží, obloží a už vezete Jodidovi do práce sojový hamburger. A kdo z vás teď u soji řekl "fuj" aniž by ji kdy ochutnal, tak stejně jako Doktor o hodně přichází. Khors totiž po ochutnání této krmě vstal ze židle a šel přes chodbu až k nám do pokoje, aby řekl, že je to "vynikající". (Ještě teď se tetelím blahem.)

Domácí hamburger.

124.den

Ne, že by se dnes nic nestalo. K velké radosti páně tatínkově jsem dostala za Á ze zkoušky z Počítačové gramotnosti (má vlastní pýcha pramení z pokoření excelové tabulky). Taky jsem byla na pohovoru, který se skládal ze dvou hodin uklízení, nicméně to nejzajímavější čekalo na bytě. Krysky.

Abstrakce na téma "venčíme potkany".

123.den

Sváteční nedělní den a já byla vzhůru už v sedm hodin ráno. Proč? Protože jsem čekala zásilku. Přijela. O půl osmé Terka přeložila z její přepravky do mojí tři malé potkaní slečny. Neptejte se, jak jsem k nim přišla. Bylo to po haluzi, může za to jiná Terka a taky Jodid, který mi to nezatrhl. Jsou opravdu malinké, mnohem menší než Julie s Ofélií, blahé paměti, v době, kdy jsem si je brala.

Předsunutá hlídka. Třetí "kryska" v zákrytu.

122.den

Včera tedy naše domácnost přivítala nového člena pracovní čety. Co se starou pípající nádherou rozhodl tatínek. Pokusí se ji střelit na aukru na díly, třeba se někomu bude hodit, je dosti zachovalá. A na mně bylo, abych ji zvěčnila dostatečně přesvědčivě.

Bez používání Calgonu.

121.den

Série prosincových poruch na zařízeních v domácnosti (více zde) byla již během podzimu předznamenána nelibým pípáním pračky. Po servisu se chvíli držela a pak začala opět pípat. Na začátku ledna už pomalu pípala i maminka, a tak milou pračku vyhostila. (Po sedmi letech více méně příjemného soužití.) Začalo pátrání po novém pracím stroji modernějším než valcha. Nalezeno, zakoupeno, chlapci z Datartu přivezli, s tatínkem doinstalovali a mohli jsme začít meditovat nad návodem k použití. Že byl v češtině, o tom žádná, ale to je prd platné, když pračka umí jenom německy.

Verstehen Sie?

Podmínka

120.den

O dnešku se bohužel nedá hovořit jako o veleúspěšném dnu. Strávila jsem jeho podstatnou část učením, které nepřineslo kýžený výsledek. Můj první propadák v tomto zkouškovém. Ale ten oběd od Jodida propadák rozhodně nebyl. Pro zlepšení nálady jsem šla do galerie na končící výstavu Jaromír Funke - mezi konstrukcí a emocí.

Bramborová symfonie.

119.den

To, že se učím, poznáte velmi jednoduše. Pořizuji interiérové fotky s minimem nápadů. Když nemáme potkany opravdové, postarala se Carevna (Jodidova sestra) aspoň o ty plyšové. Časem budou i ti živí a vsadím se, že budou odpočívat na úplně stejném místě.

118.den

Ježíšek mi mimo jiné naježil i pět peněz. Tak jsem se dnes vydala do víru velkoměsta, abych chudáčkovi Béďovi (Canon G15) pořídila obal. Chtěla jsem to, co všichni. Za nízkou cenu vysokou kvalitu. V obchodě se mi dostalo kvality, ale cena byla vyšší, než mi bylo milé. A tak jsem zabrouzdala na internetu a svého favorita tam objevila o sto korun levněji. Hurá, sláva, bude i na obal na notebook. (Hrůza děs, ten mamon.)

Vítězkou je ta černá se žlutým čtverečkem.

A byla zima...

Dokonce i v Brně se včera rtuť našeho digitálního teploměru zavrtala až k arktickým -3 stupňům Celsia. A tak jsem konečně mohla vyměnit podzimní dýně za zimní výzdobu, i když květy stromku z Tyršova sadu jsou spíše výsadou jara. Pevně doufám, že doma na severu je situace přece jen o něco chladnější (mám strach o ty tři záhony česneku). V pátek to tam pojedu zkontrolovat. 

117.den

Dnešek byl velkým dnem. Dnem, kdy jsme s Jodidem po náročných intelektuálních aktivitách na vysokoškolské půdě podlehli svým materialistickým já. Začali jsme pozvolna - koupí kuchyňského náčiní za kartičky s body, které nám byly věnovány Carevnou. Nové nádobí není jen radostí, ale i závazkem do budoucna, vařit se musí, když už je v čem. Večer jsme se ale málem postarali o to, že sice bude v čem vařit, ale nebudeme mít co vařit. Pamatujete si 25.den?

Začátek října - naše ležiště.

116.den

Dny jsou buď šedé, nebo šedé s vědomím, že venku, za tím činžákem je slunce. Občas neškodí zahodit skripta s poznámkama a vyrazit za dva rohy a chytit si pár zimních paprsků.

Je krásné mít svůj stín.

Záhada katalogu

115.den

Vydrželo mi to dlouho (dva dny), než jsem se ve spolupráci s Jodidem vrhla na první test. Tak tedy Milka s Oreo příchutí rozhodně stojí za pozvolné rozpuštění v ústech a následné pochroupání sušenkových drobečků. Upozorňuji, že je hodně sladká, ale to se u dlouhého nočního bdění nad Informačními prameny hodí.

A ladí i se sledováním biatlonu, ehm.

114.den

Na to, že jsem dcerou největší protipožární jednotky u nás doma, vlastním neuvěřitelné množství svíček a sirek. A když je přes den venku tma, tak ať je aspoň v noci světlo. A voňavo, když rifle vytažené z pračky z neznámých důvodů nevoní, ba přímo zapáchají. Napadá vás něco? Ostatní kusy prádla, pokud nebyly moc blízko u riflí, totiž mému nosu nelibost nezpůsobují.

Ucelený zážitek vám přinese přičuchnutí k růži.

113.den

Sliby se nejlépe plní, pokud má člověk spoustu jiných povinností. Obzvlášť to platí o učení se do libovolného předmětu, případně psaní odborného textu. Hlavně, že měl Jodid radost.

112.den

V knihovně zvané studenty "MoZeK" mají jedno takové tajné místo, kam si unavení knihomolové chodí zdřímnout na červenou pohovku, a kde jim k tomu pípají knižní výtahy. My, co tam sosáme extra rychlý internet, se zatím sázíme, který výtah se dřív rozjede za svou další misí.

Prohráli jsme oba, přišla knihovnice s vozíčkem.

Zapečená ciabatta se žampiony

Toto jídlo má příběh. Pokud vás zajímá jen recept, skočte tam, kde se píše "chemické složení", v opačném případě vám, myslím, nemusím říkat, co máte dělat. Začalo to dnes odpoledne po zkoušce z Přehledu dějin české literatury. Písemná a příjemná. Výsledky ještě neznám, ale měly by být veskrze pozitivní. A proto...

111.den

Snažím se být aktuální, časem se vrátím i v čase a doplním uplynulé dny. Ale až uplyne zkouškové. Dnes jsem se před jednou takovou nepříjemností vydala nakoupit suroviny na česnekovou polévku pro nachlazeného Jodida, tedy, nejen pro něj.

Síťovku jsem dostala od Ježíška a mám z ní vážně radost.

Internet of Things

110.den

Připadá vám tato fotografie nezajímavá? Pak vězte, že pro mě má hodnotu takřka nesmírnou. Jeden vesmírný objekt mi totiž konečně posvítil do pokoje. Po x dnech tmavých jako nejčernější myšlenky studenta před zkouškou se prostě objevilo. Jakoby se nic nestalo. Ani se neomluvilo.

A bylo světlo...

109.den

Nějak takhle to teď se mnou vypadá. Leden je, zapomnětlivým ETynkám připomínám, měsícem zkouškovým. Otestuje se kde co. Od nervů přes kvalitu čokolády, partnerů a spolužáky poskytnutých informací až po výhřevnost různých topných těles.

Kaloň rodriguezský

108.den

Dalo by se říci klasická povánoční a novoroční návštěva Jodidova rodinného kruhu. Štěstí, že všichni bydlí v jedné dědině. Jinak bychom se na vlacích ČD nedoplatili.

Betynka s vánočním dárkem

107.den

To byla jednou taková párty... anebo vlastně ne. Odešla sama, z vlastní vůle. Takovéto silvestrovské poblouznění. Od té doby ji nikdo neviděl. Ale využila jsem toho k apelu na organizátora protestu, aby po sobě umyl a uklidil nádobí. Protože jsem tušila, kde může být. Detektivní schopnosti se totiž dědí. (Díky, maminko :-) )

Zkoušky s námi nic nedělají, vážně!

106.den

Když člověk příliš zaměstnává hlavu a ta potřebuje více krve, odnesou to jiné části těla. Především ty, které jsou na opačném konci než mozek. Ten podivuhodný oranžový útvar se nachází pod mým stolem a snaží se plnit funkci ohřívadla nohou. Funguje vcelku spolehlivě. 

105.den

Takový poklidný Silvestr a začátek nového roku. Ač původní plány pracujícího lidu nevyšly (jít spát nejpozději v jednu) a čas si jel po vlastní ose, užili jsme si to ohromně. Nebylo nás mnoho, vína byl jen litr a půl, prskavek deset a nápadů šílených, že nejsou publikovatelné asi trilion.

Tak tedy: "Šťastný a nehořlavý!"