Připadá vám tato fotografie nezajímavá? Pak vězte, že pro mě má hodnotu takřka nesmírnou. Jeden vesmírný objekt mi totiž konečně posvítil do pokoje. Po x dnech tmavých jako nejčernější myšlenky studenta před zkouškou se prostě objevilo. Jakoby se nic nestalo. Ani se neomluvilo.
 |
| A bylo světlo... |
Šla jsem z kuchyně, otevřu dveře, zamžourám oslněna slunečním svitem a volám "Jodidee, honem, než zmizí, dívej!" A tam, na okenním rámu pár paprsků a stín. "Jé," stáli jsme u dveří a kochali se do zásoby. Ne, slunce u nás v pokoji nemělo dlouhé trvání, ale v mé mysli bude minimálně další dva dny. Tak, ať svítí i vám.
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)