131.den

Snídaně dělá den nejen mně, ale i potkaním slečnám. Přišla jsem na prima způsob, jak je naučit na nové pochutiny a potraviny. Když je ráno miska prázdná, dám tam třeba mrkev, kterou ještě nejedly. A protože mají hlad, ochutnají ji dřív, než kdyby měly na výběr mezi ní a starým známým zrním s granulema. 

Ovesná vločka snídá vločky!

Dnešní den je význačný i tím, že Gyta se jako první odvážila vylézt na stůl. Asi na pět vteřin, pak zaplula zpět do mikiny, ale i tak je to velký úspěch. Kéž bych stejně uspěla u poslední zkoušky tohoto semestru. Pocity z ní mám nelibé. Asi tak jako krysky z dnešního výletu.

Ta šmouha je Gyta.

To jsem si tak vesele prokrastinovala u ksichtknihy, když mi napsala slečna, co má potkany ze stejného vrhu. Byla s nima na veterině, protože mají ušní svrab. "No potěš koště," napadlo mě. Bylo mi jasné, že ty netradiční výrůstky na Gytině uchu jsou tedy humus humusácký a že to budu muset řešit. Maggie měla jen nějaký drobeček na levém boltci a Esme nic. Po zkoušce jsem sbalila nevyspalého Jodida, nacpala protestující krysky do přepravky, tu do ručníku a do tašky a vyrazila směr veterinář.

V čekárně. Nervózní jako pes.

Podle zpráv od Terky, která jim má jednou za tři dny vtírat mastičku do ucha, jsem soudila, že mě holky budou nenávidět ještě měsíc a že veškerá pracná socializace přijde vniveč. Ostatně, už to, že je bude prohlížet veterinář, mohlo být bráno za dostatečně velkou křivdu. A ejhle. Všechno jinak. Mládež byla zvážena, což potvrdilo můj odhad, že Esme je největší cvalík (124 g), Gyta měla krásných 111 gramů a Magráta nějakých 118 g.

Načež dostala každá injekci Ivomecu pod kůži s tím, že mám celou klec vyčistit, vyměnit podestýlku, vyprat hamaky a vydrhnout dno. A za čtrnáct dnů na viděnou, vtírat nemusím nic, jen se dívat, kdyby něco, ať se stavíme. Zní to jednoduše, že? A v podstatě to tak bylo, pominu-li počurané ruce, Magrátu odmítající vylézt zpod svetru a Gytu útrpně se svíjející na dlani. Esme se kupodivu zachovala hrdinsky, jenom kulila oči.

A tak jsme s Jodidem tu pracně vyčištěnou a upravenou klec znovu rozložili, vydesinfikovali, dali nové stelivo, já strčila do pračky všechno s čím holky přišly do kontaktu a jala se šít novou hamaku. Víte, jak legračně se šije s potkanem v rukávě? Než jsme s tím skončili bylo po osmé hodině. Pak jsem milé krysky přesunula do jejich království. Esme s Maggie tam vpadly s radostí objevitelek, jen Gyta trucovala a odmítala opustit mikinu s argumentem, že jí zas něco udělám. Od té chvíle až do teď hezky spaly...a protože chci jít spát já, děvčata se rozhodla dělat bugr, ha, ha, ha.