Anděl?!

Z uhlíku popela

jiskřička vzletěla

mění se v anděla

anděla bez těla

já měním se v dým

a splétám se s tvým

V hromádce popela

zavíří křídla anděla

jsou černá jak hořela

jsou sama bez těla

Bezejmenná

Mám jediný problém, když píšu básničky...většinou nemají jméno a většinou ho ani mít nebudou, ony si nestěžují, já si zvykla. Co ostatní...to nevím.

S vločkami sněhu

skočím

hledala jsem něhu

z nebe

S kapkami deště

padám

volám nechoď ještě

dolů

S paprsky slunce

líbám

kapku jedu v sklence

zem

S linkama i bez

Když jsem tak "hezky" osvítila vznik blog(k)u, pokusím se osvítit i položky menu. Je možné, že nadanější a jasnozřivější jedinci to už pochopili, v tom případě ušetří čas a nemusí nic číst. Pro ty ostatní je tento článek - kus papíru.

Váhám a uvažuji

Onehdá (není to zas tak dávno) jsme dostali zadanou úvahu do češtiny. Na výběr bylo z několika stejně otřesných témat. Já si vybrala Květy ve městě...jsem přece milovnice přírody, různých travin (od slova tráva, podle vzoru kráva ;-) ) a tak podobně. Můžete číst, pokud chcete.

BLOK

Všechno má nějaký úvod či předehru. Svět taky nevznikl jen tak a člověk se taky nenarodí zčistajasna. Proto jsem se rozhodla, že vrhnu trošku světla na vznik tohoto blog(k)u.