Jak vločka k cvikru málem přišla

Přátelé, kamarádi, to bylo tak *cenzura* a najednou mé krásné, modré brýle vypadaly takto:

Elegantní, jen co je pravda.

A teď bez cenzury. To tak vločka provokovala Jodida, místo aby se učila, a pak byla hozena na postel. Načež ucítila pod nohou (ano, čtete správně, ne pod zády či sedinkou, ale pod nohou) křupnutí, jež zapřičinilo, že z opatlávání a jiných aktivit nebylo nic. 

Cvikr v půli cesty.

Místo toho jsem strávila část dne jako slepýš a maminčin účet zaplakal, protože brýle přelomené uprostřed slepit nejdou (zkoušeli jsme to) a skla do jiných obrub taky nebylo možné přendat, protože mám na pravém oku pět dioptrií a dost velké cylindry. Což s sebou nese tlustá skla, která se speciálně vybrušují. Jsem holt klasik.

Co na tom, že jsem si k Vánocům mínila nadělit nové, nejlépe jarně zelené obruby. Ladily by mi k mým modrozeleným očím, víme? Místo toho jsem brala první, které mi slušely a vypadaly jakž takž. Byly v pořadí zkoušených asi desáté... (Pájo, nesměj se!) Původně jsem chtěla zůstat věrná značce Leroux a pořídit si od nich i třetí exemplář zrakolepšičů, ale smůla, žádné mi neseděly. Vínové Ferrini i s čočkama byly zapsány, z půlky zaplaceny, já nadiktovala číslo mobilu, aby mi mohli dát vědět, že čas slepoty končí.

Pak jsem se svým věrným vodicím "psem" strávila hodinu a půl v knihovně, kde jsem předstírala čtení časopisů (vybírala jsem si ty s hodně barevnýma obrázkama, abych z toho měla aspoň něco). Načež pípla zpráva a já, po vypláznutí moc peněz a nasazení nových brýlí na nos, jsem se zapřisáhla, že "ode dneška spí jenom ve futrálu!" Což mi ovšem zkomplikovalo život. Mám totiž požadavky i na obalové materiály. Nakonec jsem jeden apartní sehnala (kousek od řezníka) a od té doby si večer pravidelně skřípám prsty do futrálu, když zabezpečuju svým brýlím klidný spánek.

Prý vypadám jako pravá studentka.