Návštěvnictvo

Vážení a milí, vypadá to tu dost neživě. Asi proto, že já žiju skoro nadoraz. Občas se podívám na statistiky, kolik že tuláků mi sem dobrouzdá a ejhle, včera ta křivka vyletěla povážlivě nahoru. Lámu si hlavu proč. Erupce na slunci, nebo očekávání, že se vyjádřím k uplynulým událostem? Případně znamení shůry, že bych se mohla pomalu rozepisovat, než zas budu smolit seminárky a jiné skvosty? 

Kdo ví.

Každopádně. O víkendech si přivydělávám v knihovně, přes týden a jiné víkendy rozdávám své zářivé úsměvy hladovcům u strýčka McDonalda. A mezitím si zvesela žiju. Konference sem, Skotsko tam, Ostrava tady, Praha tuhle, doma v Brně, doma na Valašsku a do toho fotím a fotím, protože KISKfórum, protože Infodays, protože Inflow, protože mě to baví.

Přemýšlím, co převratného se událo od článku o piškotové roládě. To bylo v květnu...

Zvládla jsem postupovou zkoušku, za Bé! Napsala pár fakt dobrých seminárek. Fotila jsem dvoudenní výstavu Klubu švýcarských salašnických psů a dostala za to od belgického rozhodčího Merci. Měsíc jsem strávila na praxi v Městské knihovně roku 2014, na což jsem obzvlášť pyšná. Byla to legrace, trochu návrat do dětství - měsíc doma u rodičů. 

Prošla jsem kus Šumavy bosou nohou, o valašských kopcích nemluvě. 

Knihovnické nožky.

Šumavské kořeny.

Přestěhovali jsme se. Od srpna už spolu bydlíme jen já, Jodid a tři potkaní slečny. Pidigarsonka, ale "naše". Kolem jedné stěny jsou ještě pořád vyrovnané bedny s knížkama a jinýma nezbytnostma, než našetříme na knihovnu a skříně.  Ale máme balkon!

Málem  jsem se zničila prací v McDonaldu, což se nám s Jodidem podařilo odbourat na kolosálním výletě na ostrovy. Rozumějte, ty britské. Edinburgh je nezapomenutelný. Zčásti i proto, že mi ho připomíná prstýnek s kamínkem. Z lásky, co trvá už čtyři roky. Od Jodida. 

Kdo by odolal skotskému trávníku.

A to už jsme skoro v současnosti. Semestr zahájen, brigáda sem, brigáda tam, jeden projekt, druhý projekt a po hlavě se pouštím do dalších. Přátelé, kamarádi a další radosti. Baví mě to. A doufám, že mi to vydrží a že vydržím i já (a Jodid).

Dnes ráno cestou do práce - knihovny.

Mám pár nápadů na Bublifuka, vařím neustále, jen to nestíhám házet k Malému chemikovi a nedávno jsem složila báseň! Jen tu 365 asi neoživím. Nemám dostatek dispiclíny, třeba jednou, až budu velká, ehm. Ale to už budu mít nejspíš jiné "starosti", chichi.

PS: podařilo se mi anglicky vyreklamovat Kindle 5 na německém Amazonu za Kindle Paperwhite 1