Stojí zhruba uprostřed pokoje a i v případě krutých mrazů vyskytujících se uvnitř místnosti je tam teplo. Mluvím o posteli. Trávím v ní hodně času, napsala jsem tam několik seminárek, zaspala pár přednášek, snědla pár tabulek čokolády a vyřešila několik začínajících problémů...
A to vše i přes to, že jsem si kdysi dala předsevzetí, že v posteli se bude jen spát nebo souložit. (Pochopte, "milovat" je v tomto případě ze syntaktického hlediska nepoužitelný výraz, protože musí být doplněn o další valenční pozici - milovat koho, milovat se s kým - prostý infinitiv je nedostatečný.)
Dnes jsem tedy zase seděla na posteli, zabalená do oranžové deky, psala seminárku a dívala se do blba. Načež jsem vzala Andělu a zvěčnila budoucím generacím výhled z mého přístavu klidu a pokoje.
Barbarela a další květina, též dvě mé fotografie a nahoře kraslice z Ukrajiny. (Je nebezpečná, protože ony symboly mají příznivě ovlivnit plodnost.)
Jó, Khors si neuvědomil, co dělá, když onu kraslici věnoval Jodidovi a vločce.
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)