310.den

... aneb Konečně přiletěly.

Kdo? Sýkorky. Před několika dny jsem psala o tom, jak jsem si zahrála na Mikuláše a nadělila na balkon případným okololetícím ptáčkům zvonek ze zrníček a bobulí. Neočekávala jsem okamžitý úspěch, tudíž jsem nestepovala u okna příliš často a pohledy na balkon vrhala spíš kvůli kontrole počasí.

Dnes jsem taky s ptačími fotkami nepočítala, proto jsem si vzala Andělu do školy, majíc v plánu zvěčnit něco cestou nebo na místě. Na místě nebylo co, protože B. se nedostavil. Je nemocný, alespoň podle tvrzení jeho ženy. Smích, který toto prohlášení vyvolalo, byl zapřičiněn jistými očitými svědectvími, která tvrdila, že předchozího dne, na bohemistickém večírku, to do sebe pan B. klopil slušným tempem. Následující snímek byl pořízen pod schody našeho domu.

Při cestě do 5. patra vás ani pěkné zábradlí neutěší.

Jak už jsem psala výše, s fotkami ptáčku konzumujících zvonek zobu na balkóně jsem nepočítala. Jaké však  bylo mé překvapení, když jsem vzhlédla od oběda (výborný králík s medovou krustou a jablkem - pekl Jodid) a po šňůře na prádlo hopkala sýkorka.

Samozřejmě, že Anděla nebyla po ruce. Naštěstí se ptactvo rozhodlo obletovat balkon intenzivněji, a tak jsem si stihla doběhnout pro foťák a nakonec udělat i pár snímků. Jen ne ten oždibovací, protože se sýkorky věnovaly spíše omítce domu, než nabízené pochoutce. Následující exemplář byl identifikován jako Sýkora koňadra.

Zde jeden nedůvěřivec, či nedůvěřivka.

PS: Jsem si vědoma toho, že ptactvo má potravy dost, dokud neuhodí mrazy a nenapadne sníh. (Aspoň tak nám to tvrdily paní učitelky ve škole.) Jenže...na Mikuláše jemně mrzlo a tak jsem svědomí zahnala do kouta. Ostatně, bude-li tuto zimu v Brně sníh?