Už chápu Hawkeyho šílenství po Adamových žebrech (64.díl). Tatínek se v neděli plácl přes kapsu a rozdal svým dcerám každé po dvou stravenkách. Cestou do Brna jsem dumala, kde bych mohla (ve společnosti Jodida) ony papírky projíst. Měla jsem pár horkých favoritů: Kabaret Špaček, jenže tam mají v pondělí společenské merendy; pak jsem přemýšlela nad pohostinstvím U Bílého beránka, tam bych však musela zajistit rezervaci a to den předem nemusí vyjít. Nakonec jsem se rozhodla pro Divou Báru, i když jít tam bez rezervace je taky docela ruleta. Proč nakonec zvítězila Divá Bára? Protože jsme tam byli minulý týden a pán za námi konzumoval lákavě vonící a stejně lákavě vypadající grilovaná žebra.
A ta žebra jsme si s Jodidem nakonec dali. Prohovořili jsme, co nás ještě tížilo od minulého týdne a nad grilovanými vepřovými žebry zavládla dobrá nálada. Ach, ta žebra. A ty omáčky...byly čtyři, jedna sladká červená, jedna křenová, koprová s jogurtem a hořčicová. Ta červená byla nejlepší. K tomu okurky a kozí rohy s feferonkama. Na zapití Bernarda jedenáctku. Obsluha mírně pomalejší, ale není se čemu divit, hostů bylo mnoho. Jen po haluzi jsme chytli poslední volný stůl.
 |
| To máte tak, když necháte fotoaparát doma. |
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)