středa 14. prosince 2011

314.den

...aneb Za všechno může vysavač.

Ony jsou ty pondělky asi vážně krizové a Garfield dobře dělá, když nevylézá z pelechu. Já to však v bohulibém záměru udělala, protože jsem se chtěla učit. Jenže...když jsem krmila krysky, tak byly celé říčné po běhání, a proto jsem je vzala na hodinku do pokoje, aby se vyřádily a měly klid na snídani. Ostatně, ten klid jsem chtěla i já. A měla ho. 

Ofélie

Pak jsem se rozhodla vysát, jenže vysavač byl z neznámých důvodů  popraven. Teď lituji, že jsem jej nevyfotila. Hadice oddělená od těla se bezvládně válela v kumbále a já, vychovaná detektivkami, jsem se vydala pátrat po příčinách. Teď si říkám: "Že jsem radši nedržela ústa."

Odbočka: je těžké se tady vyvztekat na spolubydlící, když víte, že sem chodí. Na druhou stranu, když jsem mohla nadávat na Pepu, proč ne i na Khorse. (I když bych tak možná měla učinit poté, co si s ním rozumně promluvím...což je poněkud složitější, než se na první pohled zdá.)

Vzala jsem to z gruntu. Minulý týden měl službu na úklid Khors, šla jsem tedy přímo ke zdroji. (Neříkám, že to bylo přesně tak, jak píšu. Pravda nikdy není stejná a ne vždy na mé straně.) Otázala jsem se, zda vysával. Odvětil, že ne, protože byl rozbitý vysavač. Načež jsem, já hloupá, vznesla dotaz, proč ho nespravil...

Za nastálého mlčení jsem už myslím odešla, ale v duchu jsem se ještě divila, že o tom nikomu neřekl a že... Následně jsem popadla vysavač, odnesla jej do pokoje, jadrně si zanadávala, vzala hadici, popadla vysavač, zkusila pár hmatů a ejhle! Jako živá voda. Vysavač mohl opět vysávat. Nejsem technický typ, to podotýkám, ale nerada věci vzdávám, aniž bych je zkusila zvládnout. (Vliv mého drahého tatínka se nějak projevit musí.)

Proto razím heslo: 
"Více iniciativy, prosím!"


A třetí adventní pondělí za námi.


Žádné komentáře:

Okomentovat

V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)