... aneb Mikuláš chodí s předstihem.
Není to tak dávno, co jsem prohlásila, že místo Mikuláše má průměrný vysokoškolák zápočtový týden a místo Vánoc zkouškové. Dnešek mne však přesvědčil, že i vyšší síly na ubohé studenty myslí a tak na stole přistálo pomelo, mandarinky, perník, co není z Pardubic (což není charakterová vada) a čokoládový čert, který je z Francie (nic proti Polsku).
Ten čert Páji připomněl náš oblíbený fígl v dětství, kdy ti čerti bývali větší a spíš byli Mikuláši než čerty. Vzpomněly jsme při té příležitosti i na velikonoční zajíce, kteří stávali na poličkách vedle knih a postupem času se zdáli být hubenějšími a hubenějšími...
Bylo to totiž tak...věděly jsme, že sežrat je hned první den je neekonomické a také nemorální. Proto jsme je začaly olamovat zezadu, nenápadně, tak aby nešlo nic poznat jsme je zabalily do původní podoby a staniol vytvarovaly do tvaru uší, které už nebyly. Den za dnem ubývalo ze zajíců více a více čokolády, až zůstala jen přední, poněkud nestabilní, část. Ta se postupem času začínala zeštíhlovat, až byli zajíci fuč.
"Tentokrát jsme ho zlikvidovaly hned."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)