... aneb Vítr fouká skrze futra.
Existují na světě lidé, kteří o sobě tvrdí, že jsou nejsou technickými typy a že už vůbec nejsou manuálně zruční. Některým se to dá věřit, jiným ne (možná proto, že jsou to chemické sloučeniny), ani když to podloží argumenty jiných lidí. Neměla bych se o tom příliš zmiňovat, nebo by se mohlo stát, že si jednou budu poličky šroubovat sama, ale zatím se Jodid jako technická (téměř dobrovolná) posila osvědčil.
Často mne překvapuje svou činorodostí...opouštím kuchyni a nezdá se, že by Jodid měl něco velkolepého v plánu, vracím se do kuchyně, ptám se Jodida, jestli nepůjdeme na procházku městem, kýve hlavou, že ano, jen co dá něco na blog, zvedá se, procházíme předsíní a ... najednou je fuč.
Objeví se drže v ruce pásku na těsnění a už rozmontovává vchodové dveře, aby je lépe utěsnil. Nedá se tedy říct, že by byl organizován, spíš jde o záchvaty činnosti a těm vděčíme za to, že jsme ještě nezmrzli (zaizoloval i okna). Ano, zjistila jsem, že v přítomnosti mužů si nepřipouštím jisté technické nedostatky a nedodělky, které bych jindy řešila.
Jsou tam (muži a chlapci), jsou silnější a jejich mozek je uzpůsoben analyzování nastalé situace více než ten můj. Tak ať ji vyřeší, já budu pomáhat, chválit (upřímně), ošetřovat případná zranění, vařit a prát, ale nebudu montovat topení, ani izolovat okna v pátém patře.
Umím spoustu věcí (tatínku, díky), ale je příjemné, když je nemusím dělat. Jsem ženská, nejsem feministka a po emancipaci v jistých oborech netoužím. Popravdě totiž nevím, k čemu by mi to bylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)