... aneb Vánoční trhy na Zelňáku.
Na dva dny jsem se proměnila v trhovkyni a dnešek byl mým křtem v oblasti prodeje čehokoli, ale především keramiky, což mi umožnila Lucka, má kamarádka a bývalá spolužačka z umprumky. Zima nebyla nijak strašná, ale lidu bylo moc a moc. Nic jsem nerozbila, zvládala jsem vše, i když jsem zůstala ve stánku po nějaký čas sama a taky jsem mluvila anglicky. (Skrytý dík Jodidovi.) Mluvila jsem anglicky tak, že jsem se s anglickými otázkami na rtech obracela i na Lucku.
Největší problém mi dělalo počítání. Jak nečekané, když jsem naposledy z hlavy počítala velká čísla někdy v osmé třídě. Ty dva roky matematiky na umprumce to nezachránily. Naštěstí jsem se docela rychle dostala do formy a zvládala i velké operace, jako je vracení do tisíce korun, když cena je 325Kč. Jen v situacích, kdy jsem dostala zaplaceno v eurech a vracela jsem koruny, jsem využila pomoc kalkulačky.
 |
| A toto jsem prodávala. |
Už ráno jsem Lucce nabídla, že u nás klidně může přespat, aby se nemusela pozdě večer vracet domů. Odpoledne už byla rozhodnutá, že zůstane a my si daly první punč. Byl moc dobrý, protože byl s Amaretem a rozinkami s mandlemi. Hned nám bylo líp, i když nám nic nebylo. Po skončení prodeje, v sedm hodin, jsme si za odměnu daly koncert právě hrající skupiny, jejíž zpěvák se za námi stavil ještě před vystoupením.
Po náročném dni jsme vytuhly už před desátou hodinou večerní, jen noc nestála za moc, protože já osobně jsem se neustále převalovala a ze sna počítala keramické adventní věnce.
 |
| A pod pódiem dvě skákající fotografky. |
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)