307.den

... aneb Druhé adventní pondělí.

Dnešní ráno jsem, věrna tradici, vyrazila do Zlína na kontrolu (ORL). Nátřesk tam byl jako u kádí s kapry a tak jsem se, zcela mimo má očekávání dostala na řadu až v půl desáté, kdy mi bylo jasné, že autobus v deset do Brna rozhodně nestihnu. A to vše kvůli pěti minutám v ordinaci a konverzaci v holých torzech vět: 

"Teče?" "Ne." "Hmm, dobrý." "To jsem ráda." "Tak až v únoru." "Díky." "Nashle." "Na shledanou."

První adventní pondělí jsme oslavili s Káťou, to dnešní s Panem Kloboučkem. A ač byl dnešek dnem andělů, čertů a hlavně Mikulášů, neviděla jsem ani jednoho. Zato jsem si ně zahrála (vločka trojjediná) a nadělila hodným potkanům ovocné kroužky a případnému ptactvu (onehdá jsme s Jodidem na balkóně zahlédli sýkorku) zvonek ze zrní a bobulek.

Pohled z okna na balkón.

Ač jedna, věřte, že je druhá.