Byl pozdní večer dne 29. září a Jodid si potřeboval koupit jízdenku na zítřejší vlak, neb si nebyl jist, zda by to stihl, kdyby jej, jak má obvykle ve zvyku, dobíhal na poslední chvíli. Rozhodla jsem se jej doprovodit, jen tak, pro radost z pohledu na večerní město.
"Můj klasický pohled vzhůru, na stromy, které zacláněly architektůru."
Jak jsme si to tak mašírovali po náměsti Svobody, dostali jsme chuť udělat si piknik. Vzhledem k nedostatku příznivých podmínek, jakými jest proutěný koš, deka a zelená tráva v parku sluncem zalitém, nemluvě o hrozivém nedostatku pochutin, modifikovali jsme si tuto představu a stvořili prototyp městského pikniku.
To v praxi znamená zakoupení hot dogu na nádraží v pekárně, vypití plechovky s Fantou či jiným svátečním bublinkovým nápojem a pozorování nádražního cvrkotu. Holt jdeme svou vlastní cestou romantiky.
"Nejdůležitější je však radost ze světa a bytí."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)