úterý 25. října 2011

227.den

... aneb Za kulturou nejen do galerie.

Cesta do středu města vozidlem mi dala neocenitelnou zkušenost v podobě zaučení se v oboru kurtování dítěte do autosedačky, myslím, že jsem to zvládla, ke zkoušce ohněm naštěstí nedošlo.

Tento výlet překonal i kočárkové rally lesem, nevěřili byste, jak je těžké dostat kočárek přes obrubník a jak nepříjemný je to pocit, když máte kus těla ve vozovce, zatímco panáček na semaforu dávno změnil barvu ve výstražnou červeň. Proto opět skláním palici svou před všemi maminkami (i jinými autoritami), které takto fungují každý den po dlouhý čas.

Cílem byla Galerie 7, kde právě probíhala výstava fotografií japonské autorky. Neb jsme nevěděly do čeho jdeme, byly jsme příjemně překvapené knihkupectvím, kde jsme se zasekly na hodnou chvíli a strávily zde příjemný čas střídáním se při prohlížení knih, které zaujaly nás, a které zaujaly Julinku. Na jedné straně vítězily publikace jako Etymologický slovník, na straně opačné Krtek ve všech podobách.

Ještě milejší byla možnost si jednu publikaci vzít sebou do přilehlé kavárny, kde byla zároveň ona výstava. Tak jsme si k dobrému čaji, stejně chutnému dortu a konzervaci o životě (už vím, proč měla teta Sally takový úspěch) dopřály listování krtečkem.


"Hádejte, co četla vločka ;-) "
"Kdo sázel na Krtka, ten vyhrál."


"Babiččin čaj, ne nepodobný tomu pečenému, který jsme dělaly doma s maminkou."


V odpoledně večerních hodinách jsme se vypravili na folklórní festival Třebovický koláč. Pokochala jsem se pohledem na Vojenský umělecký soubor Ondráš a cítila se hrdě, že patřím k tomu chlapíkovi, na kterého se půlka muzikantů chechtala. Bodejť by ne, když hrál v jiném nejmenovaném souboru a se všemi se znal.

Jako zapeklitý problém se však ukázalo hlídání dítka, které tančilo a tančilo, až utancovalo vlastní matku, otce, kmotru i strýce. Doteď nevím, jaký doping Julka požila. Byli jsme rozhodnutí počkat na zlatý hřeb večera v podobě Marušky Rottrové, dlouhé ladění a zvučení kapely Neřež nás však tak rozladilo a dostalo do časové nejistoty, že jsme sbalili saky paky a odjeli domů.


"Kdo ví, jestli se tam Maruš vůbec ukázala."

Žádné komentáře:

Okomentovat

V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)