Rozhodla jsem se vám ukázat krásy mé každopondělní cesty do nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně. Ano, jejich ORL je natolik krásné, že se tam musím neustále vracet, abych upokojila své touhy. Skutečnost je taková, že nadávám jak špaček, ale jen do chvíle, kdy si sednu v čekárně a poslouchám řev těch píďalek, které tam taky musí.
Ještě k té cestě, není dlouhá, ale většinou ji absolvuji s těžkou krosnou na zádech a nějakým přídavkem k tomu, takže se potom v čekárně u doktora dlouho rozkládám a ještě déle seskládávám dohromady.
"Nejtěžší je poznat, zda zpoza živého plotu vyjede dodávka a urve vám hlavu (kterou jste do boční uličky vystrčili proto, aby vás auto nezlikvidovalo celé), nebo nevyjede a neurve."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)