A první štípance od komárů. Probuzena jsem byla před osmou hodinou ranní, a nemohla za to Julka, ale mnohem starší exempláře "malých" lidí. Cestou do školy si děti holt musely vypovědět vše, co se dělo o prázdninách a nejlépe si i předvést nejzajímavější zážitky (pronásledování zdivočelou krávou, řvoucí lev na safari, divočáci v lese...). Tolik o výhodách bydlení naproti škole a u autobusové zastávky.
Je s podivem, jak rychle čas běží ve společnosti pidžvíka, nemáte šanci se nudit. Odpoledne jsme strávila příjemné chvíle na zahradě. Příjemné až do chvíle, kdy mne ďogl první komár, což bylo asi po pěti minutách. Pak už jsem to nepočítala a jen se nenápadně drbala.
"Pamatujete si na petánque v Mikulčicích? Koule v trávě mne prostě fascinují."
Krom procházky sadem a údivem nad znalostmi dítka (strom jménem Arónie jsem v životě neviděla, natož abych si pamatovala jeho jméno) jsem se věnovala hlavně tvůrčí činnosti a zlobila se, že kovové bábovičky jsem nechala doma, z těch plastových to nejde a nejde!
"Tento hrad byl postaven v nestřežené chvíli a velmi rychle, protože jakákoli nerovnost terénu propadala zkáze rychleji, než vznikala. Vězte proto, že stavím hrady mnohem lepší."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)