Tak přišel ten Den. Jodid odjížděl nejen na zkoušku z fonetiky a fonologie, ale též domů, definitivně. Vločka jela jen na otočku do Brna, aby, snad úspěšně, složila zkoušku z literatury 2. poloviny 20. století, na kterou se připravovala dobré dva měsíce.
Nebylo to lehké, nebylo to veselé, spíš to bylo smutné, hlavně kvůli bezjodidovskému stavu. Usedla jsem do lavice, zamávala všem, které jsem potkala u zkoušky v létě, tedy půlce auly a vrhla se na papír. Interpretace básně stejná jako minule (Vašek Havel a "Ať jde každý vlastní cestou!" či jak to bylo.) Následovaly však podpásovky... a co bych se rozepisovala, když už jsem se jednou rozepsala.
"Byla to zkrátka bžunda."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)