Jak jistě víte, největším lákadlem ostravské zoo je slůně Rashmi, ale kvůli němu jsme se na výlet nevydali. Má maličkost jest uvyklá vzhledu zoo v Lešné, kam jezdím každý rok alespoň jednou, a tak jsem byla zvědavá, co nám Ostrava přichystá. Přípravy na výpravu zahrnovaly krom jiného také výběr kamaráda na cestu pro Julku. Vyhrál lemur, protože v zoo jsou také lemuři. Mým kamarádem na cestu byl Jodid.
Byli jsme pověřeni důležitou funkcí řidičů kočárku, takže, až bude třeba kompromitujících materiálů na Jodida, obraťte se k mé maličkosti, ráda poskytnu jednu či dvě fotografie "hrdého otce" ;-) Hned první zvíře mne zaujalo tak, že jsem málem zůstala pozadu - malé červené pandy, které nemají nic společného s velkými černo-bílými pandami, které dojímají celý svět.
Co si však budeme povídat, více než exotická zvířata dítko zaujmou tvorové, které zná z obrázkových knížek. To se mi na ostravské zoo líbí, že je taková domácká a spíše než na kvantitu a velikost zahrady se zaměřuje na menší děti a poskytuje jim prostor pro hru a poznávání domácích zvířat, se kterými ve městě do styku příliš nepřijdou.
A tak se jásalo u průchozí ohrady s kozami. V tu chvíli však započalo trápení mne a Jodida, protože opodál stály maminy (ano, toto je urážlivý výraz definující uječenou matku, která jest pro dítě špatným příkladem). Jejich povely směrem k dětem, cigarety v koutcích úst a krmení zvířat (!!!) nás ničily.
Rozjitřené nervy jsme si uklidnili u ohrádky s morčaty. Tak spokojené tvory jsem dlouho neviděla. Rozlehlé apartmány a výběhy jim šly k duhu.
"Jeden exemplář za všechny."
Následovala spousta dalších zvířat spolu s neurotickou tygřicí obcházející klec stejným způsobem a ve stejných časových intervalech. Chvíli jsme se ještě zdrželi na houpačkách a kolotočích, marně lákali ven vydru a dali si párek v rohlíku. (Samozřejmě jen členové výpravy nad 18 let.)
Zlatým hřebem celého výletu byla pro ovesnou vločku jízda vláčkem. Možná mě má paměť klame a já v dobách dětství vláčkem v zoo jela, ale myslím si, že tato jízda byla má první. Nádhera, nádhera!
Pak jsme si užili trochu adrenalinu, když se Juli vydala na další okruh zoo. Ne, opravdu není na svou maminku příliš fixovaná a narozdíl od psů nepřiběhne na zavolání, ale zato dělá to samé, co oni. Při běhu k ní se rozběhne také, bohužel opačným směrem. Nakonec se odlov podařil a my vyrazili domů.
"Hotovo dvacet."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)