Bylo lehce po půlnoci, když jsem se rozhodla poddat náznakům dávení, a do igelitky poblíž vrhla obsah svého žaludku. (Co na tom, že igelitka byla mírně děravá, lopatka na smetí to zachránila.) Opodál spícím Jodidem to nehlo, a to jsem oproti svým zvyklostem dala volnost zvukovým projevům a efektům. Po výplachu dutiny ústní vodou čistou jsem ulehla ke spánku, abych ráno Jodidovi slabým hlasem naznačila události noci a požádala jej o hrnek černého čaje.
Když jsem se v poledne odhodlala k půlce rohlíku, rychle jsem si to po scénce u umyvadla rozmyslela a rozhodla se pro důslednou dietu. Pohybovala jsem se velmi nachýleně a hrozila kácením se k zemi, proto jsem zvolila za místo vhodné k pobytu postel. Z přízemí se ozýval výskot dítka, které se ze zvracení vzpamatovalo mnohem rychleji.
"Věrný kamarád a lék."
"Jodide díky, za příkladnou péči."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)