sobota 16. července 2011

Vločky se vysypaly

... kam jinam než na podlahu.

A já sypala do postele. Většinu zánětů ucha přestojím (doslovně) a nemusím se uvádět do horizontální polohy zvané též poloha ležmo. Ve středu jsem se vrátila od babičky a byla jsem fit. Ve čtvrtek ráno mě už ucho bolelo, pro jistotu jsem volala na ORL. Měla jsem štěstí, pan primář ordinoval v pátek poslední den před dovolenou, jejiž doba trvání zabere tři týdny. Pro jistotu jsem řekla, že se asi objevím, neb ucho teče.


Průběh zatím klasický, takže jsem vyrazila sbírat maliny a další bobule. Odpoledne už bylo hůř. Ucho bolelo jak čert a já zobla Ibalgin, ač jindy uchabol přemáhám silou vůle, nutno říct, že úspěšně. Vzhledem k tomu, že jsem se potila jako lední medvěd točící klikou u grilu, změřila jsem síly s teploměrem.


Patřím k odrůdě ovesných vloček, které nemají teplotu. Proto byl pro mne údaj 36.9°C alarmující. Co teprve, když se se sílící bolestí objevil na teploměru neskutečný údaj 38,6°C. To už mi i maminka tu teplotu věřila, ač se ji snažila hodit na úpal ze sluníčka. Argument zahrnující zataženou oblohu a šátek na hlavě byl však neúprosný.


Po pátečním zážitku na ušním jsem s údivem hleděla na recept, neskvěla se na něm žádná antibiotika v tabletách, "jen" v kapkách. Mnohem zajímavější bylo to, co mi pan doktor řekl. V srpnu si pobudu týden v nemocnici na kapačkách s antibiotikama do žíly. Jupííí. Vidíte, jak mi září "oka". Operace zjevně nestačila...


Předchozími řádky se vám snažím vysvětlit svou sníženou aktivitu. Když vám bolestí tepe pravá půlka hlavy, těžko budete datlovat něco do klávesnice. Jsem schopna jen číst a čučet do stropu. Plánuji si kus kosti, ve které sídlí onen neodbytný zánět, odfrézovat a stvořit na onom místě "dyzajnový" otvor.




Tolik slova "hypochondra".
Přemýšlím, kolik hnisu mi z toho ucha už vyteklo. Údaj v litrech je reálný. Za těch dvacet let...

Žádné komentáře:

Okomentovat

V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)