Dnes jsme si s babičkou udělaly výlet. Cestu, kterou babička uplynulé tři týdny absolvovala každý den. Jedna z podob lásky k člověku. Děda dnes otevřel oči, i když jimi asi neviděl. Pozvednutý koutek úst, náznak úsměvu, byl možná jen babiččiným toužebným přáním. Já jsem do nemocnice nešla. Nehledám omluvu.
Prošly jsme se sestřenkou po městě Hradci, daly si čokoládu v podobě pudinku, něco k obědu a já podnikla nájezd na poštu. K radosti mi stačila poštovní známka s křečkem a posléze v papírnictví blok s puntíky (různě barevnými, o červeném bych, ET, mlčela, chicht). A výše je k vidění krásná ukázka street artu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)