Byla taková, jaká byla a teď je též, možná jiná, možná pořád stejná (věří, že jiná). Miluje básničku od Pavla Šruta a říká si ji před spaním, když se plíží městem a drží se za ruku tmy.
NEJKRÁSNĚJŠÍ BÝVAJÍ NA ÚTĚKU
Nejkrásnější bývají
na útěku od muže
lehounce přiopilé
Nejkrásnější bývají
na útěku od muže
v modravém kouři chvíle
Nejkrásnější bývají
na útěku od muže
když říkají si: kdo ví?
Nejkrásnější bývají
na útěku od muže
k jinému Novákovi
Víc bych vlastně nemusela psát. Nic nemá jen jednu tvář či stranu, i když se tak často snažíme svět vnímat. S existencí temene - rubu nic nenaděláme. Jedna strana živí druhou a může se jí sama lehko stát.
Ta víla vypadá docela obyčejně, tichá a vcelku nenápadná. Nad ránem však, když voněla tabákem a křik noci jí zněl v uších, psala slova, která znamenají jediné...ticho obsahuje bouři, bouře je součástí ticha a jedno klišoidní přísloví má pravdu: "Tichá voda břehy mele."
Čtyři muži, jedna žena
Čtyři města, jedna vůně
Čtyři stopy v jednom lůně
Čtyři srdce zasažena
Čtyři noci není sama
Po tři noci pláče zrána
Po tři noci se zdí sama
Čtyři noci city rvána
Ona a její druhá tvář,
které chybí svatozář
"Ó jak originální verš."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)