Bylo trochu pohublé a tak trochu v zádech prohlé, ale bylo to prase (byla jsem na něj hrdější, než tatínek logicky namítl, že prase takový hřbet nemá). Nakreslila jsem v onen opojný čtvrtek minimálně tři kousky. Taky jednoho kohouta, ale na prase jsem hrdá, proto jsem jej v pátek vyfotila místo smutné cesty vlakem, který mne vezl pryč od milovaného Jodida.
Jedno z prasat na papíře bylo věnováno malému O. a hlava koně (Proč mají dospívající slečny tak rády koně a ne třeba kopretiny?!) putovala za větší K. Za odměnu jsem dostala obrázek kohouta od O. Má super nohy, vypadají jako krokusy hlavou dolů.
"A na co jste hrdí vy?"
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)