Tak vítají hosty doma, na Valašsku. Těmi slovy nás přivítala i babička. Jenže ne v našich krásných kopcoch, ale v Čechách, na východě někde u Orlických hor. Přijely jsme, já a sestřenka, dvacet pět minut po dvanácté do "Újezda" a pěší chůzí se vydaly k místu určení. Za dvacet minut jsme klepaly na dveře a následně se vrhly ke kuřeti, na které jsme se těšily už od ValMeza.
Po obědě "kafíčko". Dostaly jsme ho do parádních hrníčků z kredence. Zdá se, že vše, co bylo hromaděno a chráněno před zkázou každodenního užívání, se vrací zpět do života.
"Když už jsem to dostala, ať to k něčemu je."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)