Dnes jsem se, místo psaní poslední eseje, vrhla na vyklízení knih majitele bytu a ubytovávání vlastních písmenkových zásob. Jodid byl tak hodný a odvedl "těžkou" práci - odstranil starou televizi za závěs, schoval hifi věž do skříně i s reproduktory a odpojil zatoulané kabely. Má maličkost vyskládala své skromné výtvarné potřeby na poličky, vyčlenila fotografickou skříň a byl večer.
Večer v milé společnosti, které se omlouvám za nespolečenské nerozloučení, ale když Ekyelka tak rychle zmizela, že jsem nestihla ani zamávat.
Pořádné doma je, když visí kalendář na stěně. Zítra přijdou na řadu plakáty.
(To řehnící se dítko jest mé kmotřeňátko Julie)
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)