sobota 30. července 2011

177.den

... aneb Krása neřesti.

Kdož jsi sem vkročil s vidinou pikantního čtení, kráčej dál, tedy jinam. Neřestí Jodidovou jest vodní dýmka, dlouhou dobu jeho první žena (a neměla bych si být tak jistá, že nyní je tomu jinak). Mou neřestí je chuť nechat se k neřestem strhnout. Večer se měnil v noc, "závisláci" žhavili uhlíky na ohni z borovicových lišt a déšť jim kapal za krk. Vlastně na deštník, který smrděl jako celá udírna.




V teple podkrovního pokoje se rozvoněl tabák, dýmka bublala, Jodid vyprávěl o taktikách boje a vločka obdivovala kalíšky po stařence. Ta chuť nápoje do nich nalitého...vrním blahem ještě teď. Noc se měnila v ráno, vločka kreslila prasata, kohouty a kočičí mutanty. Krysky hryzaly suchý chleba a svět usínal, aby se vločka mohla probudit s oteklýma očima a nechutí nastoupit do vlaku, ale o tom až další den.




"Někdy je nejhezčím světlem tma."

Žádné komentáře:

Okomentovat

V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)