Ano, na následující fotce se usmívám, ale řeknu vám...toto byl hodně těžký a bolavý den. Sice už není každá výprava na záchod třicetikilometrovou túrou, na které se musím plížit šnečím krokem a hlava si zatím užívá na kolotoči, ale ucho bolelo. Na tupou bolest jsem zvyklá. Ale ta bodavá, co občas vystřelila tak, jako když se bubínek snaží prokopat z ucha ven, ta byla nepříjemná.
Částečně na ni zabrala terapie smíchem, kterou mi naordinovali dorazivší Pája s ta-ťuldou. Maminka byla na výletě v horách. Ale k večeru bylo hůř a hůř, až jsem si potupně došla pro Ibalgin. Víte o tom, že nemocniční Ibalgin je opravdu červený, jak se píše na příbalovém letáku těch růžových lentilek z lékárny?
Kreslím jako o dušu. Hlavně přání k Velikonocům, PF 2012 a podobně. Ne, nepomátla jsem se. Jen mi maminka koupila zelené ořezávátko. Jinak pořád sleduji MASH a postavila jsem již dvě zoo, přečetla pět knih a několik komiksů.
Před spaním se halím ibalginovým závojem a do ucha mi Dr. Watson vypráví o případech Sherlocka Holmese.
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)