Ta je nezachytitelná, stejně jako krása krasohledu, který dnes umanutě nazývám kaleidoskopem, protože si nemůžu vzpomenout na prostý a jednoduchý "krasohled". Krasohled měl být původně tou jedinou a jedinečnou fotkou dnešního dne. Přivezla mi jej maminka z Prahy, když byla na knižním veletrhu...je výjimečný, protože je zakončen vypouklou čočkou a pokaždé, když s ním zacílím na něco jiného, tak se změní mozaika. To znamená nekonečně mnoho krás a kombinací, oproti klasickému kamínkovému (ale ten také není k zahození).
Co se však nestalo...po zkratu v atmosféře naší poklidné domácnosti se z kuchyně začala linout libá vůně. "Žgrynd" (citoslovce zapůjčeno od Khorse). V troubě dávali kuře. Ano, dávali, nejlepší program celého večera, který ještě hřál na nohy. Není většího blaha než se v devět hodin večer nadlábnout naprosto geniálně šťavnatého kuřete, které taaaak krásně voní. A k tomu namáčet doma pečený chleba do šťávy...
"Štěstí, že z fotky pečínka nevoní...už bych vás tu měla všechny nasáčkované a maminka by nedělala nic jiného, než pekla kuře."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)