K vysvětlení "aneb" dojdu až za chvíli. Každopádně, nejen že jsem s Ibalginem usínala, já s ním i vstávala. Nejsem srab, bolení ucha mě nerozhodí, ale zdá se, že jsem našla svůj práh bolesti, který nemíním překračovat. Zde ještě před Ibalginem. Já jsem vzhůru, ucho ještě spí.
K snídani byla...krátký příběh:
babička telefonuje: "A co jsi měla k snídani?"
vločka: "nádech..."
babi: "Vánočku, co? Je neděle."
vločka:"Jo, výdech."
Následuje poobědové zírání do stropu. Poté hraji s maminkou karty. Remíza. Dvakrát porazila ona mne, dvakrát já ji. Medvěd se hazardu zřekl.
A blížíme se k vysvětlení "aneb". Spolupacientka Aja zpívá a sleduje tamtusoutěž, kde lidé zpívají před jinými lidmi a ti jim za to dávají cenné rady a kopou je do zadele. Nebylo kam utéct a tak jsem po očku viděla i Jirku Korna, kterak se tam kroutí s blonďatou paní neurčitého věku. Zaujaly mne brýle. Aja prohlásila, že má přesně ty samé ve skříni. Následující bylo jen dílem okamžiku. V pozadí Zlín - "Fučíkovka".
Jsem krásná, to nemůžete popřít. Pája prohlásila:
"Nejsem si jistá, zda tato fotografie podpoří důvěru lidí v české zdravotnictví."
"Ale určitě vyvolá dohady o oddělení, kde jsi byla hospitalizována."
Na dobrou noc mi sestřička bodla injekci do zadku. Nevím, jestli ulevila od bolesti, ale určitě odpoutala mou pozornost od ucha k sedince. Těšila jsem se na klidnou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)