Od chvíle, kdy jsem se vrátila z nemocnice se hlídám a jsem hlídána. Žádné prudké pohyby, žádná vyčerpávající fyzická námaha a na sluníčko opatrně, hlavně nechytit žádného bacila. Šak jasné, že jsem byla bacilem bacena. Rozjel v operovaném uchu velkolepou šou. Ani nevím, kde jsem k němu přišla. Při které cestě vlakem, šalinou, autobusem to bylo.
Dnes ráno jsem dala prát zaprášené závěsy a když jsem je věšela na šňůru, zjistila jsem, že ta mikina není nutná. Že svítí i slunce. Odpoledne to přišlo. Zahájila jsem plavkovou sezónu, sezónu ležení na trávě vydávajíce se všanc slintající obludě s oslizlým míčem.
Po dnešních čtyřech hodinách na čerstvém vzduchu a slunci voním opalovacím krémem (smysl jeho názvu mi uniká, vždyť je přeci proti opálení...), jsem otlačená ze všech hrudek hlíny, které se na našem dvorku vyskytují a má stehna zdobí struktura stébel trávy. Cítím se povzneseně a jsem hroozně utahaná. To víte, válení se na slunci dá zabrat.
"Přízemní pohled na nadzemní krásu všedního."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)