Pokud mne budete chtít zničit, donuťte mě něco dělat hladovou a nevyspanou. Opravdu musím snídat do půl hodiny poté, co vstanu, jinak totiž hrozí mé skácení k zemi ve stylu basketbalistů - jako skládací metr.
Jenže... v noci nám přivezli novou pacientku. A šoupli ji půl hodinu po půlnoci k nám na pokoj. Takže ten nerušený spánek a klidná noc po injekci od bolesti se nekonaly. Paní chrápala, spolubydlící kvílela ze spaní a já začala mít podezření, že na to pravé ucho začínám opravdu slyšet...
No a pak,když vás v šest nula pět vzbudí sestřička, již šestý den stejnými slovy: "Změřte si teplotu!" a další plní svědomitě svou práci a stelou vám postele předtím, než přijde v osm vizita, už neusnete, aby jste tělo mazaně oklamali, že ještě nevstáváte a nepotřebujete jíst.
Snídaně se podává až po vizitě. Konečně vidím primáře (dala jsem si brýle). Proletí se svou družinou pokojem a prohodí: "8:15 v ordinaci slečno R." Príma, tak mám rande se svým lékařem a půjdu na něj hladová. Snídaně se totiž v jídelně ještě neukázala.
"Škrouň, škrouň." To byl žaludek, pak si chvilku zarývám nehty do dlaní a pan doktor mi vysává ucho a kontroluje jeho stav. Tváří se vcelku klidně. "Zítra vás propustím." Hlavně se netvářit vítězoslavně. Sundal mi hipísáckou čelenku a nechal mi jen nějakou vatičku v uchu.
Vločka jako EMO - extrémně mastná ofiňačka. Povšimněte si absence vlasového porostu na jedné straně hlavy. V odpoledních hodinách mne navštívila maminka. Obdivuji ji, že se dokázala tak dlouho dívat na svou dceru, kterak loupe pomeranč a zapatlává s ním celé okolí.
"Víte, co je nepovolené mučení? Obrázky dortíků v jídelně, ve které vám servírují každý den k snídani rohlík s máslem (mňam), k obědu UHO* s těstovinami a masem (bléé) a chléb se sýrem, nivou, pomazánkou či čím k večeři."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)