Mí sousedé jsou tyrani. Zahráli mi dnes skladbu pro dvě motorové pily, sekačku na trávu a jedny nervy. Včera to byla hitovka v podobě dvou cirkulárek a rozjíveného dítěte, jehož otec je policista a má hlas jako celá rota. Minulý týden to byl neznámý hučící stroj v kůlně a elektrický hoblík. Vždy v době, kdy jsem zasedla k učebnicím.
Dnes to bylo o to horší, že mne v půl osmé ráno vzbudil rozhlas! Kdyby aspoň hlásila ta ženská, co to umí, ale ona už s tím asi sekla, takže jsem musela poslouchat takový paskvil, až mi bylo blivno. "Ach ten češtin." Donedávna jsem si myslela, že problémy se shodou přísudku a podmětu se projevují jen v psané podobě. Chyba lávky...naštěstí jsem pak ještě usnula, aby mne v devět rozhlas opět vzbudil s jednou ze skladeb Michala Davida.
Pak se rozjel koncert dřevoopracovávacích nástrojů a jednoho trávykrátícícho stroje. K dovršení veškerého štěstí spustil rozhlas opět kolem poledne a naposledy odpoledne, znovu s písní Michala Davida. Nebýt toho, že máme hlásné trouby na sloupu před barákem, jsem klidná. Plastová okna bývají hluku odolná. Nebýt toho, že se nám na rozhlase usadily hrdličky, už bych dávno sestřelila ampliony frisbeem. Takto jen sedím a pomalu třeštím zrak a poslouchám, jak nám píská televize.
"Ty stromy...jejich ořezání mě stálo nervy."
"Ty ampliony...zvuky z nich se linoucí mě stály můj čerstvě nabytý sluch."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)