V pondělí ráno si vločka hodila batoh na záda, Jodid popadl svou krosnu a vydali se na autobus směr Přerov - vlakové nádraží. Tam se vločka šla, nic netušíc, odvodnit na místní toaletu a spatřila na první koleji lokomotivu, ze které stoupal dým. Když opouštěla ona místa, byla málem ožahnuta. Z kabiny strojvedoucího to už notně fajrovalo. Nejvíc ji však překvapila ta spousta lidí s fotoaparáty a kamerami. Je děsivé vědět, kolik lidí vás může kdykoliv a jakkoliv zachytit. Katastrofické snímky zde.
Následující fotografie jest poklidného rázu. Až na ten měsíc. Byl celý kulatý, oranžový a svítil. Snímek spáchán na vsetínské parodii vlakového nádraží, kde vločka přistála před devátou hodinou večerní. Utahaná (od operace je to přeci jen devět dní a dohromady šest hodin cesty tam a zase zpátky člověka taky nezrelaxuje), bez Jodida (fňuk), s vidinou bezesné noci (to ten měsíc zatrolený) a s nepříjemným pocitem po zkoušce z angličtiny.
"Šťastné jsou návraty domů."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)