...hádejto co. Ano, je to ono. TO prokleté, pitomé, chronické a přece moje ucho. Dnes je to přesně dvacet dní, co jsem jásala, že všechno se zdá být v pořádku. Mé "ha, ha, ha" zní stejně, jako když Smrť zastupoval Otce prasátek. Už minulý týden mě rozbolelo a začalo téct. Ale hody jsem si jím nenechala zkazit a na kontrolu jdu zítra...podle plánu. Mám strach.
Jsem nepříjemná, v hlavě se mi rozehrávají všechny možné katastrofické scénáře. Kdybych neměla na září domluvenou brigádu, smířila bych se snad se vším. Takto jsem jen nervózní a nadávám na slovní spojení "zdraví je přednější" a na mé ucho, a na to, že jsem...co jsem?
Nic špatného jsem neudělala. Nic nezanedbala. Hlavu mi umývají členové rodiny (toto pojmenování zahrnuje i Jodida, ač nejsme oficiálně "svoji"), tzn. do ucha se nedostane ani kapka vody. Nechodím plavat, neběhám nahá v dešti. Jsem minimálně mezi nemocnými lidmi, vlastně jsem minimálně vůbec mezi lidmi. Maminka mi často mění povlečení na polštáři (jistota je jistota). Beru kapky na podpoření imunity, v přiměřené míře se otužuji. Nemám rýmu, snažím se pozitivně myslet a taky... modlím se, proč to nepřiznat. Bohužel má Facher asi volno, nebo je na jiné lince.
A tak jsem jak sršeň (hezky jsi to, maminko, vystihla) a bolí mě ucho. Už bych se na to mohla vykvajznout. Jako bonus se blíží září, čili zkouška z literatury a Jodidova zkouška, která mi taky dělá hlavu, protože...dosaďte libovolnou katastrofu. Ale jinak jsem v pořádku a užívám si prázdniny.
Fotky dne budou a budou i jiné články, jen co se vyhrabu ze splínu a vzteku.
"Plány imperialistů zhatí: naši vepři boubelatí!"
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)