Čilá komunikace mezi našimi klany mi dala možnost vypravit se do centra folklóru a tradic, do Rožnova pod Radhoštěm. V Dřevěném městečku se od pátku střídaly taneční soubory a lidové hudby. Silvánek, maminka od Joje, svého času v jednom takovém tančila a strýčínek v něm hrál na housle.
Tak jsme tedy sobotního poodpoledne dorazili na místo v sestavě dědeček: řidič auta i kočárku, hlídač 1; Maruška: hlídač 2; Silvánek: hlídač 3, kápo; strýčínek: milovaný otec a krmič; Joja: hlídaný objekt; vločka: poživačný povaleč, příležitostná hlídačka, fotografka.
Z programu jsem viděla konec pásma Od Tater k Šumavě, tedy brněnský Púčik (a mou bývalou spolubydlící) a ostravskou Šmykňu. A k večeru zahraniční soubory tančící "slovensko".
Mám slabost pro kroje, líbí se mi tanec, snad proto, že mi nejde. Taky mám ráda živou hudbu a pořádnou kyselici, té jediné se mi bohužel nedostalo. Zato borůvkové knedlíky byly skvělé. Proto jsou fotografií dne, na kroje dojde jindy.
"Není to krása?"
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)