Dlážděný chodníček za paneláky. Prababička s pradědečkem (dále jen babička s dědečkem) se (už to pár let bude) museli přestěhovat. Babička nemůže na nohy a jejich byt byl v posledním patře bez výtahu. Nevím, jaké to je stěhovat se z místa, kde žijete "odjakživa" na druhou stranu města. Jedno je ale jisté, babička s dědečkem jsou pořád stejně milí.
Sypu si popel na hlavu, ale nechodím k nim tak často, jak bych chtěla, kvůli maličkostem, které se mi zdají být ohromné. Přitom je s nimi tak krásně. Chovají se k sobě hezky, mají zájem o dění okolo. Dědečkem si volá s kamarády přes Skype, babička hraje karty na počítači. Mobily měli snad dřív než já a sestra.
S babičkou a maminkou jsme cestovaly každý rok do Řecka k moři. Škoda, že teď babičku brzdí zdraví, protože elánem a myšlením je mnohem mladší. To platí i o dědečkovi, který má fantastický přehled o technice. Jedno téma je však obcházené...politika. Vždycky se hrozně rozčílí, jsou dost radikální a mají rudo před očima, když vidí, kolik lidí volí komunisty. (A kdo ne, že?)
Jsou tmelivem naší přeširoké rodiny. Dědečkovy proslovy na rodinných srazech, babiččiny zákusky a šedé skoro bílé vlasy, které jí tak moc sluší.
Mám je ráda, tečka.
A taky mám ráda bouřky. Celý den bylo slušné horko, než jsem vyběhla k babičce na Jasénku byla jsem mokrá jako myš. Večer to přišlo. Blesky křižovaly oblohou, hrom bil jako hrom a Chobot byla přestěhována domů. Tak, tak naše zvíře se bojí bouřek. Každý máme své strachy. Pak vypadla elektřina. Kaktusy, které jsou v okně nainstalovány proti případným nápadníků, kteří by lezli až do druhého patra bez okapu a hromosvodu, vypadají ve světle baterky velmi působivě. A ta záclona, kterou jsem v mládí nastřihla, je přímo epochální. (Každý máme své obsese.)
Baterka je skvělý vynález a sestra, která ji drží taky ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)