úterý 30. srpna 2011

197.den

... aneb Cesta za hranice.

I přes mé původně skeptické letní vyhlídky jsem se dostala do zahraničí. Ta dálka, ta šílená dálka. A než jsem si zvykla na jiné podnebí a vůůbec jsem tam nikomu nerozuměla. Ono totiž nebylo komu rozumět. Hřiby mluví všude stejnou řečí. Hlavně, když je jich málo. A abyste si nemysleli, Slovákům rozumím velmi dobře. Ještě aby ne, když jsem se narodila a dva roky žila v Československu ;-)


Popravdě, spíš to bude tím, že jsem cerka z Valašska. Babičce, která žije už dvacet let v Čechách, řekla sestřička v nemocnici: "Vy, ale mluvíte hezky slovensky." Takže je to jasné...


Hřiby samozřejmě utekly, i tak jsem si ale odnesla skvělou náladu. Byly jsme s maminkou (stará známá pravda, že na výletě s maminkou je prima) jako partyzánky. Skákaly přes potok, slaňovaly dlouhé srázy a šplhaly do kopců. A taky jsme přežily jízdu autem s dědou Josefem. Ne, nemám ráda jeho styl jízdy. Nohu na plynu snesu jenom u strýce Ladi...a on jezdí rally.




"Kamzíci, po-zóór! Pašerák pašuje broskvonektarinky přes hranice."



Komentáře:

1 Khors | Web | 30. srpna 2011 v 23:04 | Reagovat


Tiež som sa chcel vydať k súsedom. Bez prilby to ale na bicykli nejde.
2 lucka345 | Web | 31. srpna 2011 v 14:59 | Reagovat


Safra, co to tam je za hřiby, že utíkají?! Vždyť normální hřib má jen jednu nohu!
3 Hospodynka | Web | 3. září 2011 v 5:57 | Reagovat


Cérko ty sa tůláš po stejných chodníkoch jako já

Žádné komentáře:

Okomentovat

V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)