Kecám (trošku), ale rozhodně se nesmí stát. Ne, že by mi to vadilo. Ráda pomůžu, když můžu. Konečně jsem zjistila, proč jsem jako malá musela pomáhat doma mamince, nejen jako malá. Abych si neuřízla ostudu, až bych dělala s babičkou svého milého koláčky, struhala mrkev a utírala vrata. Brrr, byla by to katastrofa. Jsem sice levá, ale s praxí ;-)
Též jsme ve spolupráci s Jodidem posekali trávník. Budete mi věřit, že jsem žehnala naší domácí sekačce s pojezdem, protože ohýbat se pod větvema v sadu, sekačka na šikmé ploše a ještě ji posouvat...zkouška síly. Pozor, to není stížnost. Jen konstatování faktu. Zvládla jsem to a prach k večeru ukazoval, kde byly kraťasy a kde plavky. Jodid se strunovkou v montérkách na tom byl o dost hůř. Každému však, co v jeho silách jest. A za to pochvalu.
"Jen proto, že se mi líbila."
Když máte doma dva potkany, nebo někoho, komu kočky připadají falešné, můžete se koťaty jen kochat. I to je však báječné. Tato se urodila zčistajasna u babičky Jodidové na půdě. I přesto, že ona má dvě kastrované kočky. Ta třetí se holt adoptovala.
"Zrzounčátko je kouzelné."
"Mám slabost pro zrzavé vlasy, tak proč ne pro zrzavá koťata."
Teď konečně to, o čem jsem psala v úvodu článku. Pomáhala jsem s Karoli a její maminkou o tisíc šest. Koláčků bylo přes tři sta.
"A nikdo neví, kam zmizely."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)