Po řadě deštivých dnů se zpoza mraků vydrápalo slunce. Konečně. Vyrazila jsem ven oblečená v kraťasy a, světe div se, nezmrzla jsem. Nedalo mi moc práce přemluvit Páju k pinkání si s míčem. Mnohem náročnější bylo přesvědčit Cho, že ten její, vylepšený fotbalový, míč je lepší, a že běhat za ním jí prospěje mnohem víc, než kroužit kolem mě a Páji a děsit nás mohutnými skoky za míčem, ke kterému se my vrháme bagrem.
Následující změť vznikla smícháním jednoho psího aktivisty, ležící vločky, bot značky Prestige z roku XY, růžových ponožek a volejbalového míče gala.
V odpoledních hodinách dorazila milá kmotřenka na návštěvu rozlehlého zahradního království, a tak jsem podvečer strávila "kukáním" zpoza tújí, běháním, máváním rukama, skákáním jako žába/klokan a jinými kratochvílemi, jež mnohé zahrnovaly obavy o nerozbitnost končetin malé Joje.
"Přiznejte se, kdy jste naposled jeli po zadku ze schodů?"
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)