V pátek jsem přijela z Čech od babičky. Založené v knize jsem si přivezla fotky z její svatby. Krom krásného portrétu ženicha a nevěsty jsem "ukořistila" i společnou fotku, kde jsou rodiče a reprezentativní vzorek sourozenců. Dědeček Vladimír umřel před nějakými pětadvaceti lety a mne mrzí, že jsem jej nepoznala. Těžko se ptá maminky, jaký byl a co dělali, když víte, že jí z toho bude smutno.
V poslední době nabývá na významu fakt, že se dědeček narodil v Bukovanech, i když se asi v pěti letech s rodiči stěhoval a osidlovali pohraničí (Tasovice). Pořád je to jih Moravy. A já pořád směřuji jižněji a jižněji. Začalo to Uherským Hradištěm a pokračuje v Brně. A už nějakou chvíli si s Jodidem říkáme (na půl v žertu, na půl vážně) , že až budeme velcí, postavíme si dům na Pálavě.
Po včerejším výletu to však vidím na návrat ke kořenům, když budu trochu patetická. Cesta autobusem domů vedla přes Bukovany do Bučovic. Nekonala se žádná placka, ale pěkně zvlněná krajina, vinohrady, sady, nízké domky...
"Mami, dívej, tady je tak krásně. Tady bych chtěla bydlet."
Dnes jsem zjistila, že druhá strana rodiny (tatínkův tatínek) pochází také z jihu. Pradědeček se narodil ve Vřesovicích a jeho žena ve Střílkách. Myslím, že už není nad čím dumat, kruh se uzavírá, když budu hodně patetická. Jen jedno mi řekněte:
"Jaký kroj si na svatbu vezmou ogar s cerkou, když jsou každý z jiného kraje?"
Čistě teoretická otázka inspirovaná přehlídkou svatebních krojů, abyste si nemysleli ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)