Neustále něco čtu. Od 1. srpna je to Mistr Lehár. Kdybych však byla živena jen daty, jmény a okolnostmi, zhynula bych velmi brzy hladem. Proto se krmím i doplňkovou literaturou, která je lehce stravitelná na rozdíl od Lehára. Za poslední chuťovku vděčím Jodidovi, výživovému poradci, a mamince, vrchní půjčovatelce. Název onoho literárního díla najdete na fotografii.
S králíky mám něco společného, miluji příběhy a šťavnatou trávu, i když jen na pohled. A taky mám potřebu jistých rituálů. Proto jsem minulý týden každé ráno vstala před devátou, vydatně se nasnídala a v deset hodin oděna v plavky (s Lehárem v náručí) se vydala ven.
Usadila jsem se na lavičku, vykloubila si pravé rameno vrháním míče Cho a následně padla za vlast, protože zvíře zmáčené rosou usedlo na můj klín a mně nezbylo nic jiného než jednou rukou drbat Chobota a druhou podtrhávat v Lehárovi. Takto blaženě jsem trávila celý týden.
"Svět je krásný a mé opálení asymetrické a zaručeně originální."
"Na stehnech obdélník (Lehár), na hrudi bílý flek (Cho)"
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)