Již nějaký čas mi Sosík vyhrožovala, že mne posadí za volant. Můžu si za to sama, kdybych mlčela a neříkala, že jsem od získání řidičáku, čili dva roky, neřídila, nemuselo se to stát. V onu poklidnou neděli, kdy se na cvičáku hrabala tráva, jsem se Sosinky ještě několikrát otázala, zda má na náhrobku vyrytý epitaf a dost peněz na pohřeb.
Zbytečně, neb do Sosíkova vozu se mnou usedla Kačka Berňáková (to je jen přízvisko). Mno a té jsem se už ptala jen takto: "Co mám dělat teď?!" Musím říct, že není nad klidného spolujezdce, který vás rozptyluje hovorem o psech a jiných událostech, takže vy ani nevnímáte ten OBROVSKÝ kamion, co jede v protisměru, a nestihnete se plácnout do příkopy, což byste jindy určitě udělali.
Řídila jsem poprvé od mého usednutí za volant v relativním klidu a bez velkého stresu. Dojela jsem ze cvičáku až k nám domů, tam jsem to na Kozím rynku otočila = zacouvala kolem autobusu pana V. a odjela zpět na cvičiště. S tím autobusem jsem si nebyla jistá. Kdybych mu škrábla lak, už nikdy by mi pan V. nezastavil před domem a určitě by mne nenechal vystoupit ani na normální zastávce a domů bych musela z Trojáku.
Předjela jsem snad trilion cyklistů, potkala vozidlo policie ČR, nikoho nezabila, nezranila a ani mu nepřivodila vážný šok. Zdá se to neskutečné, neb poslední slova mého instruktora, když jsem udělala řidičák byla ve stylu: "Vy, za volant raději nesedejte a už vůbec si vás nechci představovat, jak vezete autem rodinu."
"A vidíte, auto bez škrábance a od Kačky jsem dostala pochvalu, prý řídím báječně."
"Jen jestli ;-) "
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)