...potichu jsem se vyplížila z nemocnice, skoro šeptem volala mamince, že jako...no, vypadá to nadějně ;-) Stejně potichu to říkám i vám tady. Možná si někdo řekne, že bych to neměla říkat vůbec, jistota je jistota, že? Jenže ONO sice slyší lépe než před květnem, ale šeptem slyší jen vyznání lásky a toto je přece jen konstatování, že je naděje.
Byla i v neděli večer, ale já ji neviděla. Teď, když už je bubínek transparentní a na sto procent v něm není zánět a v okolí se nepohybuje ani plíseň, můžu doufat, že na kontrole za tři týdny bude vše tak, jak má být. A to vše díky pozitivnímu myšlení, jak řekla s jistou dávkou ironie maminka. Já si ji dovolím poopravit: "To vše díky zdravé nasranosti!"
Díky za podporu, kečup vítězí ;-)
"Ostravoooo, mně neutečeš!"
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)