je odvozen od slovního spojení "dejte mi svatý pokoj!" To většinou volají tatínci na děti. Já z okna hlasitě řvu:"dejte mi svatý týden," mimochodem taky na děti.
Naivně jsem si totiž myslela, že při vytrvalém dešti nebudou děti vůbec vypuštěny ven: "přece nebudou moknout." Bohužel jsem zapomněla na skvělý vynález: pláštěnku. Takže řev dětí byl "příjemnou" kulisou při čtení katolických básníků.
Sekačka na trávu, další to oblíbený zvuk, se naštěstí neozvala. Přece jen prší. Zato cirkulárka cirkulárkovala už od oběda, jako kdyby si soused chtěl postavit vor a překonat s ním třetí povodňový stupeň.
O milé návštěvě, ještě milejší babičky se musím také zmínit. Způsobila mi šok. V pátek spokojeně utírám Chobotkovi tlapy, zvednu oči a vidím přízrak: babičku. Není to přízrak, je to realita, o které se mi jaksi rodičové (ahoj mami, ahoj tati - ty si v tom nevinně, určitě jsi byl stejně překvapený jako já) zapomněli zmínit. A tak jsem si o víkendu užívala zvučného hlasu babičky, ruchu v domě, který je jinak mrtvolně tichý a taky dveří dovíraných s nebývalou prudkostí. Ale, když pominu nutnost učení, byla jsem moc ráda, že babi Any přijela (ahoj babi, pokud jsi vybojovala místo u počítače a přinutila dvojčata naklikat ty správné stránky).
Jinak se mi svaťák moc líbí. Mám svůj klid, čtu věci, které mě baví. Ano, baví mě číst literaturu, ano, líbí se mi listování technologií...a dobře, přiznávám, z dějin zas až tak nadšená nejsem :-D
váha zakmitala ručičkou a řekla:" jez a neuč sa!" toliko o fyzickém stavu, o tom duševním svědčí (ne)kvalita posledních článků ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)